Když se řekne "polský podzemní stát", okamžitě se nám vybaví Armáda Krajowa, Varšavské povstání a celý neuvěřitelný odpor polského lidu, který se ani na okamžik nesmířil s německou a sovětskou okupací. Polský podzemní stát byl v Evropě jedinečným fenoménem, a to nejen díky hrdinství Poláků, ale také díky vynikající sebeorganizaci, která dokázala, že náš národ je ochoten a schopen být dobrým hospodářem ve své zemi i v těch nejtěžších podmínkách.

Když uctíváme polský podzemní stát, měli bychom mít na paměti především to, že ctíme samotný polský stát - Polskou republiku. Polský podzemní stát nebyl ničím jiným než neporušenou svobodnou a suverénní Polskou republikou, která, ačkoli byla okupována, neodmítala žít a plnit své základní státní funkce. Polský podzemní stát nefungoval jako partyzánský podnik, ale opíral se o právní orgány v exilu a jimi vydané zákony, které byly zveřejňovány v Úředních věstnících zákonů v zahraničí. Orgány Polské republiky za války trvaly nejen jako symbol, ale také jako reálná, živá entita, která jednala a řídila boj proti okupantovi s pomocí své administrativy a armády bojující nejúporněji od prvního do posledního dne druhé světové války, a to jak mimo Polsko, tak doma - v podmínkách konspirace.

Den polského podzemního státu by měl být pro nás všechny dnem národní hrdosti. Dokázali jsme, ani ne tak světu jako sami sobě, že jsme tvořivý národ a že náš smysl pro svobodu a schopnost aktivity, charakteristické pro vyspělou občanskou společnost, nám dávají jedinečnou schopnost zotavit se z historických katastrof, kterých nás dějiny neušetřily.