Maďarský parlament zvolil 10. března prezidentského kandidáta vládnoucí strany Fidesz. Katalin Novak, 44 let, získala 137 ze 188 odevzdaných platných hlasů. Hlasování vyžadovalo dvoutřetinovou většinu. Kandidát sjednocené opozice, ekonom Peter Rona, získal 51 hlasů.
Řeč
Vážení předsedové, vážení poslanci, milí hosté!
Země dnes volí svého prezidenta. Pro většinu Maďarů je dnešní den obyčejným čtvrtkem. Vstávají, odvádějí děti do školky nebo školy, vykonávají každodenní práci, studují, starají se o nemocné, dbají na bezpečnost své rodiny. Nanejvýš se z večerních zpráv dozvědí, že Maďarsko bude mít novou hlavu státu. Dnes bude země volit nového prezidenta prostřednictvím vás, demokraticky zvolených poslanců parlamentu s rozhodovací pravomocí.
Máte právo vědět, kdo je osoba, které můžete odevzdat svůj hlas, a co má tato osoba dnes Maďarsku na srdci. To bych dělal i nadále, kdyby do našich životů nezasáhla válka. Válka, kterou rozpoutalo Rusko, válka, která je neoprávněná a nevysvětlitelná.
Teprve nyní jsme začali znovu získávat bezpečnost a svobodu, které jsme měli před pandemií koronaviru. Zatímco jsme truchlili nad našimi ztrátami, mohli jsme se znovu bavit. A pak se rozšířil další ničivý virus.
V našem sousedství je už čtrnáct dní válka. V zemi, kde se na druhé straně hranice Maďaři také obávají o své životy a budoucnost.
Minulý týden jsem jako vyslanec maďarské reformované církve navštívil spolu se čtyřmi biskupy Zakarpatí. Přijel jsem tam, abych vyjádřil: Maďaři, kteří zůstávají ve svých domovech, jsou stejně důležití jako ti, kteří své domovy opustili, a jako všichni ostatní uprchlíci z Ukrajiny.
V obtížích vidíme jednotu. Potřebujeme ji i v době míru. Mnoho lidí si bere volno, aby se jako dobrovolníci vydali na hranice, tisíce lidí otevírají své domovy uprchlíkům, církve a organizace pomáhají lidem v nouzi s láskou a péčí, kterou se naučily po staletí. Vláda, která má dlouholeté zkušenosti s krizovým řízením, poskytuje všechny potřebné lidské a materiální zdroje ke zmírnění následků katastrofy.
Pomáhají učitelé, inženýři, manuální pracovníci, zdravotní sestry, vojáci, policisté, mladí i staří. V nouzi si navzájem pomáháme. Děkujeme!
Není nic horšího než válka. Zapálí vše, co je nám drahé. Útočí na klid, jistotu každodenního života, předvídatelnost dneška a klid zítřka. Naše národní krédo říká: "... po desetiletích morálního rozkladu ve 20. století máme nevyčerpatelnou potřebu duchovní a intelektuální obnovy. To platí i nyní, po globálních morálních otřesech na počátku 21. století. Nyní potřebujeme také duchovní a intelektuální obnovu.
Maďaři chtějí mír. Protože v míru můžeme prosperovat, budovat, plánovat a usmívat se na sebe. Matka Tereza řekla: "Mír začíná úsměvem".
Pro většinu z nich není dnešek ničím jiným než včerejškem. Ale pro mě, vážené poslankyně a vážení poslanci, je dnešek významným dnem.
Když jsem si před dvaceti lety řekla "ano" se svým manželem Istvánem, věděla jsem, ale jen částečně jsem chápala, co to znamená uzavřít celoživotní svazek. V dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví, v blahobytu i v chudobě. Od narození svého dnes již osmnáctiletého syna se učím, co znamená rozhodovat o dětech, které jsem přivedla na svět: Ádámovi, Tamásovi a Katovi. Byla to nejdůležitější rozhodnutí mého i našeho života.
Důležité rozhodnutí jsem učinil i já, když jsem se rozhodl pro ekonomickou profesi a později pro diplomatickou kariéru a službu ve veřejném životě.
Děkuji Jánosi Martonyimu, od něhož jsem se naučil meandry klasické diplomacie! Tyto znalosti budou užitečné. Děkuji Zoltánu Balogovi, že mi ve své službě otevřel profesní cestu, že mě naučil: nejdůležitějším zdrojem je Boží dílo: člověk.
Považuji za dar, že již osm let je úkolem mé vlády zajistit budoucnost rodin. Jsem vděčný za dvě stě tisíc dětí, které se mohly narodit, protože jsme jim mohli poskytnout dodatečnou pomoc. Jsem také vděčný za sedm set tisíc dětí, které by se bez této pomoci také narodily. Pokud se podíváme za hranice země, zjistíme, že za posledních deset let jsme mohli oslavit narození více než milionu maďarských životů.
Pane premiére, děkujeme vám za možnost podílet se na budování národa!
Dnes se jeden z nás vrátí domů s těžkým a sladkým břemenem na svých bedrech, aby po dalších pět let svým životem, prací, postojem, silou svých slov, činů a případně i mlčením ukazoval pravou a krásnou tvář této země. Aby nám pomohl najít v sobě to, co nás spojuje, a naučit se usilovat o to, co je nám vlastní.
Mám-li odpovědět na otázku, kdo je Katalin Novák, musím vám nejprve říci, odkud pocházím.
Cítím se jako Segedínec, i když od svých osmnácti let žiji v 11. budapešťském obvodě. Bez příběhů mých prarodičů bych nebyl tím, kým jsem. Přál bych si znovu poslouchat, jak moje babička vypráví o tom, jak sháněla jídlo pro své šestiměsíční dítě, zatímco na ni ruský voják mířil samopalem. Jak se služební stranický tajemník rozvaloval za stolem, který jim byl zabaven! Jak byl rodině odebrán její celoživotní majetek. Jejich příběhy o válečném zajetí, útěku a nalezení sebe sama ve mně stále žijí. Vzpomínám si na žár písku z Dorozsmy, na chuť čerstvě natrhaných malin z Ágasu, na jistotu dědečkových silných rukou. Moji bratři a já jsme se od maminky a tatínka naučili to, co oni také dostali od svých rodičů: schopnost se povznést, čest a poctivost. Toto dědictví obohatili podnikavostí, znalostmi a pílí.
Dnes je tu se mnou mnoho členů mé rodiny. Děkujeme, že jste přišli!
Kdykoli můžeme jít dál a můžeme také začít znovu. Můžeme budovat, můžeme posilovat to, co je naše. Dokud máme ruce, dokud máme svobodnou vůli, nemohou si nás podmanit. To je základ naší suverenity. A kolébkou suverenity je rodina.
Nikdy se nevzdám své národní suverenity.
Jsem ochoten to udělat nanejvýš v rodině, ale také jen z určité její části - ve prospěch Istvána Vereše, který by měl údajně nést titul prvního pána. Zůstává však István Veres.
My ženy vychováváme děti, staráme se o nemocné, vaříme, když je třeba, můžeme dělat práci za dva, vydělávat peníze, učit, získávat Nobelovy ceny, mýt okna. Víme, jakou sílu mají slova, ale umíme také ustoupit a naslouchat, když je to potřeba. S pravou mužnou odvahou bráníme své rodiny, když nám hrozí nebezpečí.
Není to proto, že jsem žena, ale také proto, že chci být dobrou maďarskou prezidentkou.
Připravuji se na akci. Jsem připraven převzít všechna břemena, která tento úřad přináší. Zároveň si zachováme klid v manželství a bezpečí naší rodiny.
Jako matka a manželka se snažím o tento klid, porozumění a bezpečí. Jako prezident chci být mužem míru.
Patřím ke generaci, pro kterou byla národní nezávislost samozřejmostí, ke generaci, která mohla vyrůstat v klidu v Maďarsku. Nemuseli jsme riskovat své životy a budoucnost pro své zásady, pro svobodu myšlení a jednání. Nikomu nedovolíme, aby si s naší draze nabytou nezávislostí zahrával ruskou ruletu!
Naše generace je hrdá generace. Má odvahu kráčet se vztyčenou hlavou. Nemá radost, když slyší někoho mluvit anglicky, cizí jazyky zvládá sám, a to i v zahraničí. A pokud jeho srdce touží po vlasti, má odvahu vrátit se domů.
Už jsme se nemuseli učit žít pod ruskou okupací, měli jsme možnost pochopit, co to znamená být součástí Evropy "v nervech, v krvi, v myšlenkách, v mukách, v touze". Mnozí z nás studovali a žili v západní Evropě. Nechceme tento svět napodobovat, ale některé dobré věci můžeme převzít. Stojí za to pokusit se rozluštit tajemství anglického trávníku, i když je nám bližší maďarská květinová louka.
Maďarsko se nikdy nestane Švýcarskem. Balaton je pro nás riviérou, Kékes vrcholem, voda nerostným bohatstvím, vzdělaná mysl přírodním bohatstvím, maďarština naším tajným jazykem, Bartók a Kodály naší hudební značkou a naši sousedé jsou nám dány. Patříme do Evropy a Evropa patří nám. To je něco, co nemůžeme změnit, a proto to nechceme měnit.
Toto je vlast Maďarů. Tohle je jediné místo, kde každý dobrý recept začíná slovy: nakrájejte cibuli nadrobno a pak ji poduste, dokud nezesklovatí.
Vážení poslanci
Zde stojím před Maďary. Vím, odkud pocházím, kdo jsem a co je mým úkolem. Jsem připraven na obtížný úkol, který je přede mnou.
Měl jsem čas přemýšlet o tom, co mě čeká.
Rád bych poděkoval Jánosu Áderovi a jeho ženě Anitě Herczeghové za to, že se se mnou velkoryse a ochotně podělili o své zkušenosti z posledních deseti let i z doby předtím.
Vážený pane předsedající, milý László! Pane ministře, milý Gergő! Děkuji vám za vaše přátelství a za vše, co jsem od vás dostala!
Mým úkolem bude povznést své maďarské spoluobčany do výšin, kde se projeví jednota maďarského národa. V těchto výšinách panuje porozumění, mír a bezpečí. Vím, že tuto komunitu budu muset reprezentovat především já. Především, ale ne výhradně.
Mým úkolem bude zastupovat všechny Maďary. Ale jak bych mohl být každý Maďar? Koneckonců nemůžeme být vším a všemi. I já zůstanu tím, kým jsem, a budu používat talenty, kterými jsem byl obdařen, abych oslovil ty, kteří potřebují poselství míru a porozumění.
Není to tedy tak, že bych mohl zastupovat ty, kteří mají jinou víru, když si sundám křížek z krku, ale když si ho dám na srdce a budu čerpat sílu ze své víry, abych pochopil druhé.
Tímto způsobem chci jít za rodinami, rodiči samoživiteli a pečovateli o nemocné děti.
Budu podporovat ty, kteří se starají o život od okamžiku početí. Jako křesťan jsem a budu přítomen ve společenstvích věřících.
Budu jezdit za talentovanými mladými lidmi, za Maďary žijícími v zahraničí a v diaspoře a budu přítomen i v New Yorku, v Bruselu, stejně jako v každém hlavním městě, pokud to bude nutné k obraně našich zájmů.
Budu se podílet na životě národností žijících v Maďarsku.
Navštívím Maďary-Romy v cikánských osadách u vesnic, pojedu do měst a vesnic.
Nechystám se objíždět zemi. Prostě budu tam, kam patřím. Budu s lidmi, ke kterým patřím: s Maďary.
Kam půjdu na první návštěvu? Domů, k naší rodině.
A samozřejmě chci co nejdříve odjet do Varšavy k našim polským přátelům.
3. dubna se budou konat parlamentní volby a referendum. To bude rozhodující okamžik. Pro tebe, pro mě, pro všechny Maďary. Věřím, že ani voliči, kteří půjdou volit poprvé, ani ti, kteří již volili mnohokrát, neztratí ze zřetele národní zájem a budoucnost našich dětí.
Jedno je jisté: pokud budu zvolen, budu stavět na základech, které položila ústava. Budu ji dodržovat a ujistím se, že tak činí i ostatní.
Nebudu usilovat o demontáž stávajícího právního řádu; jako strážce ústavnosti budu usilovat o jeho zachování.
Za vzor považuji varování našeho prvního krále, svatého Štěpána.
"Buďte milosrdní ke všem, kdo trpí násilím. Buďte shovívaví ke všem, nejen k mocným, ale i k těm, kdo nemají moc. Buďte pokorní, mírní, skromní."
Děkujeme vám za pozornost.
Kéž je mír, svoboda a porozumění!
fot. https://twitter.com/KatalinNovakMP/status/1501887811473051653?s=20
