Uctěním památky zesnulých nejen vzdáváme hold, ale také se seznamujeme s velkou historií Polska. Podkarpatská stezka mezi hroby rodiny Sapiehů nám ukazuje, jak neobvyklý je osud parlamentarismu.

- Měli bychom jednat a myslet na naše předchůdce, kteří se zasloužili o dobro Polské republiky. Měli by být ctěni i v dnešní době - domnívá se Marek Kuchciński. 

Předseda Sejmu 8. funkčního období se pomodlil u pomníku Leona Alexandra Sapiehy v Łętowni u Przemyślu. Je výjimečnou osobností, která fascinuje nejen svou vlastní historií, ale vybízí i k poznání celé rodiny Sapiehů. Leon pocházel z Krasiczyna, ale jeho zvídavá mysl ho hnala do různých koutů světa. Studoval na gymnáziu ve Lvově, pak v Chyrówě, ale ani tam se dlouho nezdržel, protože se vydal vstříc dobrodružství na námořní akademii v Rijece. Ani tam nezůstal dlouho, protože se rozhodl vrátit do lvovské školy, kde složil maturitu a vydal se znovu na cestu. Studoval chemii v Německu (Lipsko) a ve Švýcarsku (Bern). Absolvoval také roční kurz na zemědělském institutu v Belgii (Gembloux).

K jeho zájmu o zemědělství přispěly mimo jiné rozsáhlé statky, které vlastnila jeho rodina a nakonec i on sám. Podle historických pramenů vlastnil v roce 1922 panství o rozloze 10 550 hektarů.

Jeho druhým životem byla armáda. V roce 1914 se stal kvalifikovaným pilotem. Aby se naučil létat, odjel do Anglie. Tato dovednost se mu hodila během první světové války. Bojoval v rakousko-uherské armádě. Sloužil mimo jiné v 15. výsadkové rotě v Rakowicích u Krakova. Proslavil se mnoha odvážnými bojovými akcemi. Kvůli svému zdravotnímu stavu byl však z armády propuštěn a usadil se v Krasiczyně. Právě Leonovi vděčíme za obnovu hradu, který byl zničen válkou.

V listopadu 1918 se musel znovu chopit zbraně. Tentokrát bojoval s Ukrajinci o Przemyśl. Když v roce 1920 vypukla polsko-bolševická válka, Leon si opět oblékl uniformu. Velel 3. eskadroně 8. střeleckého pluku. Proslavil se porážkou velkých sovětských sil v oblasti Żółkwi. Během těchto bojů byl také vážně zraněn.

Zajímavým svědectvím té doby je neobvyklý hrob Sapiehova koně Ralla, který se nachází v Łętowni. Je třeba vědět, že Leon Alexandr byl velkým milovníkem koní. Po návratu ze školy v Belgii převzal farmu Wapowce (1910), kde zařídil dostihovou stáj a tréninkovou dráhu. Rall ve válce nezemřel. Stalo se tak až v roce 1926. 

Příběh Leona Sapiehy však nevede jen přes pole zemědělství a války. Je také známý svými výpravami do tehdy neznámých koutů světa v doprovodu své ženy Catherine. Popsal je ve svých knihách. Kniha "Lesy Ituri" ilustruje jeho cestu napříč Afrikou. Kniha "Sopky Kivu" je zase pestrým záznamem vzpomínek z expedice po Súdánu, Ugandě, Kongu a Tanganice. Vždyť právě koupil obrovské panství Ngesho v Kongu: 500 hektarů mezi jezerem Mokoto a sopkou Nyamuragira. Založil zde kávovou plantáž a první čajovou plantáž v regionu. Vypracoval také koloniální plány, které byly v té době velmi kontroverzní.

Leon Aleksander Sapieha se rozhodl uplatnit své zkušenosti a politické ambice také v Sejmu 4. republiky. Dostal se tam z volebního obvodu č. 74 (okresy Przemyśl, Jarosław a Jaworowo). Jeho činnost však mnozí historici hodnotili nejednoznačně. V Sejmu se angažoval v oblasti vojenství, práva a obhajoby velkých pozemkových vlastníků (vystupoval proti agrární reformě). 

Vypuknutí druhé světové války opět přinutilo Sapiehy k aktivnímu odporu proti agresorovi. Poměrně brzy byl zatčen a uvězněn v Rzeszówě. Po propuštění ze zajetí zahájil podzemní činnost ve Svazu ozbrojeného boje a poté v Domobraně. Zúčastnil se operace "Bouře", ozbrojené operace domácí armády proti německé armádě bezprostředně před sovětskou invazí. V srpnu 1944 byl těžce zraněn při pokusu o průlom do Krakova, kde mu bylo slíbeno, že daruje svůj vůz AK. Byl převezen do Rzeszowa, kde po amputaci nohy 27. září 1944 zemřel.

Leon Aleksander je jen jednou z mnoha barvitých osobností rodu Sapiehů, který měl velký vliv na dějiny Polska. Z rodu, který v 15. století založil Semen Sapieha, písař litevského velkoknížete Kazimíra Jagellonského, pocházeli velcí církevní hodnostáři (kardinál Adam Sapieha) nebo maršálek haličského Sejmu (Leon Sapieha), učenci, politici, obchodníci a umělci.

Historie těchto rodin ukazuje vícegenerační tradici Polska, které bylo kdysi republikou mnoha národů.

mo