"Kulturní podkroví" bylo přetisknuto, s tím, že premiéra se uskuteční v neděli 2. června v Národním muzeu Přemyšlska. Przemysl. Jedná se o výjimečnou událost, která je pevně spjata s oslavami výročí. oslavy výročí voleb v červnu 89.
Podkroví je spojováno s tajemným místem, poněkud skrytým. od náhodného návštěvníka. Zároveň vzbuzuje zvědavost, co skrývá, je to příslib něčeho zakázaného, oáza věcí, myšlenek, představ, které se v minulosti objevily. se na chvíli zastavili na své cestě mezi reálným světem. Zážitky nashromážděné na půdě získávají nový význam a znovu se vracejí na půdu. lidé. To je to, co bylo Kulturní podkroví: podzemní noviny, které vznikly. na půdě, v hlavách lidí, kteří hledají útočiště před nepřátelským světem. svět.
"Název časopisu odkazoval na dědictví generací; zaprášené, opuštěné kdesi na půdě, bez něhož by byl pohled na komunitu přesto neúplný. Pro některé to byla příležitost setkat se s uměním, pro jiné nová myšlenka, nápad. Kulturní podkroví tedy není jen název literárního a uměleckého časopisu, ale také místo setkávání skupiny přátel, kteří vytvářejí nezávislý kulturní okruh. Jedná se o upravenou půdu rodinného domu plnou uměleckých děl, obrazů a knih, ze které je vidět na okolní kopce. Před domem se rozkládá starý ovocný sad s několika desítkami let starými rozložitými jabloněmi a nekosenou vícekvětou loukou. Všude spousta zeleně. Z perspektivy podkroví ("loftu") jsme se dívali na svět kolem nás, aniž bychom zapomněli na existenci "podzemí". Žili jsme tedy poněkud dualistickým životem: pracovali jsme, starali se o každodenní záležitosti podle komunistických pravidel, ale vedle toho jsme žili duchovně - něco mnohem důležitějšího," píše v úvodu reedice Marek Kuchciński, hostitel podkroví a jeden z redaktorů časopisu Strych. ("SK" vydávali také Jan Musiał, Mirek Kocoł a Mariusz Kościuk).
Například profesor Jarosław Piekalkiewicz se nebojí odvážných přirovnání: "Podkroví bylo důležitější, než se na první pohled zdá. Atmosféra těchto setkání mi připomínala má setkání v Domácí armádě. Na půdě jsme se stejně jako v AK cítili svobodní. Samozřejmě, že jsme za války riskovali mnohem víc, protože nás mučili a zabíjeli, ale pro nás, stejně jako pro členy Podkroví, "Polsko ještě není mrtvé, dokud jsme naživu". Členové podkroví riskovali šikanu ze strany úřadů, komunistů, možná i zatčení a určitě i potíže v kariéře. Stejně jako my v Domobraně byli v menšině, protože většina Poláků považovala za nutné žít."
Dnes se na dějiny Atiky můžeme ptát nejen významných historiků, ale i intelektuálů a filozofů. Roger Scruton, autor více než 30 knih, je jedním z nich.
"V osmdesátých letech bylo období Solidarity již vzpomínkou a stanné právo uvrhlo Polsko do jakéhosi somnambulního ticha. Cestoval jsem a hledal malé skupinky lidí, kteří chtěli diskutovat, učit se, klást otázky a obnovit alespoň část intelektuálního života, který kdysi v Polsku kvetl." - vzpomíná Scruton, který v Przemyślu narazil na okruh lidí spojených s "kulturním Stryzem". "Nescházeli se jako naši přátelé z České republiky v nějakém sklepě nebo kotelně v podzemí, ale na střechách budov, jako by jim bylo jedno, kdo je vidí. Jejich diskusní kroužek byl popisován jako půda, místo pod střechou, a když jsem se s nimi setkal, ocitl jsem se v otevřené společnosti normálních maloměšťáků, kteří byli odhodláni žít, malovat, psát a diskutovat, jako by strana nebyla nic víc než proud špinavé vody tekoucí v kanalizaci pod nimi. V jejich čele stál Marek Kuchcinski, bývalý student dějin umění, který žil mimo systém a horlivě věřil v kulturu jako osvobození ducha a vzdor totalitnímu řádu. "Shromažďovali se kolem něj spisovatelé, malíři a učitelé a díky němu jsem mohl zorganizovat řadu návštěv západních intelektuálů, kteří v těchto podkrovních prostorách diskutovali o nejdůležitějších otázkách doby," vypráví Roger Scruton.
Je obtížné jednoznačně říci, co bylo "kulturní podkroví" a jaký mělo dopad na kulturní život v Evropě. v povědomí mnoha lidí bylo "kulturní podkroví". Profesor Krzysztof Dybciak, historik a teoretik literatury, esejista a autor poezie, připomíná kulturní akce, někdy označované jako "Strychowy Spotkania" a
vydání časopisu: "Byly originálním fenoménem na mapě nezávislé kultury existující mimo struktury komunisty řízeného státu. Jedním z neobvyklých rysů byl fenomén přilákání přispěvatelů nejen z Polska. V té době bylo opravdu výjimečné, že tolik britských umělců a intelektuálů vystupovalo v malém (na evropské poměry) městě přímo na hranicích Říše zla. A Przemyśl hostil nemalý počet umělců; profesoři Mark Lilla a Roger Scruton jsou významnými osobnostmi světové humanitní vědy. Přesto jsou znalosti o tak cenném fenoménu svobodné kultury 80. let minulého století mizivé."
Tuto mezeru v kolektivní paměti má zaplnit reprint vydaný ve spolupráci s Ústavem národní paměti. Má 450 stran a obsahuje šest "kulturních podkroví" z 80. a 90. let a jedno nikdy nepublikované.
Marta Olejnik
