Po více než 20 letech obnovené Kulturní sdružení Przemyśl, které vzniklo na přelomu let 1989 a 1990 jako pokračování občanského hnutí vyrůstajícího z opozice Solidarita a protikomunistického hnutí, aktivizuje prostředí bývalých protikomunistických aktivistů a zájemců o literaturu, umění, filozofii a ochranu životního prostředí. V sobotu 3. prosince se v prostorách bývalého Empiku konala propagace knihy Strych (Podkroví), která obsahuje rozhovory se stálými účastníky setkání Marka Kuchcińského - politiky, vědci, básníky, umělci z Polska i zahraničí. Portál Archivum wolności - ZIEMIA PRZEMYSKA I REGION 1967-1997 (archiwumwolnosci.pl) je jakýmsi pokračováním druhého dílu - i zde se setkáváme se vzpomínkami účastníků událostí od 60. let, které nám předali přímo oni sami, bez novinářského zkreslení a filtrů tajné policie. Upřímné rozhovory, často sentimentální vzpomínky na život v Polské lidové republice, spiknutí, lásku, úspěchy, zklamání, přátelství. Iniciátor setkání Marek Kuchciński zdůraznil, že chceme hovořit tak, aby se v nás objevilo co nejvíce osobních, někdy až sentimentálních setkání a emocí. Emoce jsou důležité nejen v politice; bez emocí se stáváme jakýmisi roboty, kteří se na svět dívají výhradně racionálně, a svět je přece složitý.

Kromě rozhovorů a vzpomínek jsou na portálu k dispozici fotografie a archivní materiály: Kategorie: Fotoalba - Archiv svobody (archiwumwolnosci.pl)

Propagace se zúčastnili mimo jiné prezident PTK Dr. Jan Musiał, Prof. Jan Draus, Prof. Jan Majchrowski, Prof. Jerzy Piórecki, Dr. Janusz Czarski, Piotr Jegliński, Katarzyna Jeglińska, Wieńczysław Nowacki, Henryk Cząstka, Jan Karuś, Stanisław Kusiński, Otec Pępek, Fr. Kusiński a další. Andrzej Szpyt, dr. Jan Jarosz, Lucyna Podhalicz, Piotr Pilch, Waldemar Wiglusz, Stanisław Chęć, Marek Bańkowski, Jolanta Róża Kozłowska, Marek Kamiński, Adam Pawluś, Robert Choma, Beata Kot, Andrzej Matusiewicz, Jerzy Bonarek, dr. Narcyz Piórecki, Adam Łoziński, Bogusław Zaleszczyk, Beata Kot, Ilona Stepek, Karolina Bogusz, Wit Siwiec, Dawid Lasek, Ernest Nowak, Ryszard Miłoszewski, Marek Mikrut, Arkadiusz Mazur, Andrzej Paniw, rež. Wit Wójtowicz, Alicja Guła, Witold Wiśniewski, Krystyna Makara, Janusz Obłąk, Lucyna Czarska, Marek Kamiński, Zenon Zegarski, Zdzisław Szeliga, Artur Brożyniak, Daniel Krawiec, Brygida Busz, Krzysztof Sałata, Jacek Borzęcki, Prof. Knut Ingars Western, Agnieszka Bukowa-Jedynak, Ryszard Miłoszewski, Stanisław Wnorowski, Ryszard Góral.

ÚVOD

Podkroví je spojováno s tajemným místem, které je náhodnému návštěvníkovi poněkud skryto. Zároveň vzbuzuje zvědavost, co skrývá, je příslibem něčeho zakázaného, oázou věcí, myšlenek, představ, které se na chvíli zastavily na své cestě mezi tím, co bylo vytvořeno v reálném světě. Zážitky nashromážděné na půdě dostávají nový význam a znovu se k lidem vracejí. Taková byla Kulturní půda: podzemní noviny, které vznikaly na půdě, v hlavách lidí hledajících útočiště před nepřátelským světem.
Název časopisu odkazoval na dědictví generací; zaprášené, opuštěné někde na půdě, bez něhož by byl pohled na komunitu neúplný. Pro některé to byla příležitost setkat se s uměním, pro jiné nová myšlenka, nápad. Kulturní podkroví tedy není jen název literárního a uměleckého časopisu, ale také místo setkávání skupiny přátel, kteří vytvářejí nezávislý kulturní okruh. Jedná se o upravenou půdu rodinného domu plnou uměleckých děl, obrazů a knih, ze které je vidět na okolní kopce. Před domem se rozkládá starý ovocný sad s několika desítkami let starými rozložitými jabloněmi a nekosenou vícekvětou loukou. Všude spousta zeleně. "Z perspektivy podkroví (loftu) jsme se dívali na svět kolem nás, aniž bychom zapomněli na existenci podzemí. Žili jsme tedy poněkud dualistickým životem: pracovali jsme, starali se o každodenní záležitosti podle komunistických pravidel, ale vedle toho jsme žili duchovně, což bylo něco mnohem důležitějšího," píše v úvodu reedice Marek Kuchciński, hostitel podkroví a jeden z redaktorů časopisu. ("SK" vydávali také Jan Musiał, Mirek Kocoł a Mariusz Kościuk).
Profesor Jarosław Piekalkiewicz se nebojí odvážných srovnání: atika byla důležitější, než se na první pohled zdá. Atmosféra těchto setkání mi připomínala má setkání v Domácí armádě. Na půdě jsme se stejně jako v Domácí armádě cítili svobodní. Samozřejmě, že jsme za války riskovali mnohem víc, protože nás mučili a zabíjeli, ale pro nás, stejně jako pro členy Podkroví, "Polsko ještě není mrtvé, dokud jsme naživu". Členové podkroví riskovali šikanu ze strany úřadů, komunistů, možná i zatčení a určitě i potíže v kariéře. Stejně jako my ostatní v Domobraně byli v menšině, protože většina Poláků věřila, že je třeba žít.
"Kulturní podkroví" však zůstává symbolem dodnes. Neexistuje seriózní znalec polské politiky 80. let, který by ve "Strychovi" neviděl zárodek změny. Plamen, který pohltil celou komunitu, z ní sice nevzešel, ale byla to jedna z jisker, které tehdy roznítily fantazii. I největší odpůrci Marka Kuchcińského uznávají, že dokázal v Przemyślu na okraji Polska vytvořit místo, které dalo znamení ostatním: "Můžeme dosáhnout dál", přitáhnout známé myslitele, dát víru mladým aktivistům. Když se to totiž podařilo v Przemyślu, odkud to bylo blíž do divokých Bieszczad než do salonů velkoměstských pohovek a velkoprůmyslových dělnických hnutí, proč by se revoluce nemohla uskutečnit i jinde? Zatraktivnit ji hlubším zamyšlením nad člověkem, jeho místem v kultuře, dějinami a různými projevy vzpoury.
Když dnes přemýšlíme o tvorbě názorů, okamžitě si uvědomíme současnou realitu bubliny filtrů. Jako společnost se rozdělujeme do malých skupin. Ideologické rámce si vytváříme sami a vnucuje nám je také technologie. Dnes jsou názory z velké části formátovány bezduchými algoritmy online systémů filtrování informací. Jsou navrženy tak, aby nás udržovaly v intelektuální komfortní zóně a uspokojovaly předem definované potřeby. Przemyśl 80. let takový rámec neznal a umožnil nezávislé kultuře setkávat se na jednom místě se zemědělskou opozicí a podzemním hnutím Solidarita. Inteligence, hluboce katolická a toužící po Haliči, našla společnou řeč se sedláky, jejichž hlavní starostí byl kontrolovaný nákup prasat a hrubá realita státního statku. V tavicím kotli vášní hippie rebelů se mísila slova přemyšlského biskupa Ignacyho Tokarczuka. Tradiční polská religiozita se střetla s logikou Wittgensteinovy nejednoznačné víry.
Lze tedy říci, že v této studii nejde o jednoznačné uchopení toho, co se skutečně stalo na půdě malého domku na okraji Przemyšlu. Vždy zůstane interpretací lidí, kteří ji navštěvovali. Protože sem chodili z různých důvodů, vydávali se různými cestami, a v tom byla síla tohoto místa. Dnes se posuzuje také podle osoby jeho tehdejšího hostitele. Člověk, jehož jednoznačné hodnocení je stejně obtížné jako samotné "kulturní podkroví". Předseda Sejmu, bez formálního vysokoškolského vzdělání, politik vládnoucí strany, elita politického uskupení proslulého pragmatickým plánováním a efektivitou. Nebo možná člověk z podkroví, shrbený nad psacím strojem, snílek, vyřazený z Katolické univerzity v Lublinu, obklopený knihami a toužící po svobodě během dlouhých osamělých toulek v Bieszczadech. Tato druhá tvář je téměř neznámá. Bubeník v avantgardní hře, který se účastní scény, po níž se prochází Grotowski, a hipík, který se prohání po louce v Lublinu a trhá chrpy, máky, klásky a klasy na polní kytici pro své přítelkyně, které ho krmí ruskými knedlíky.
Marek Kuchciński zanechal nejsilnější stopu nejen proto, že byl hostitelem na půdě - po pravdě řečeno, sám časopis neřídil -, ale měl i organizační talent. Dokázal přesvědčit kohokoli, aby našel duplikátor, uměl vytáhnout svazek papíru zpod země. Spojoval v sobě tvrdohlavost a odvahu. V podzemním hnutí Solidarita nebyl známý jako politik. Ve Slezsku a na Podkarpatské Rusi se však vědělo, že pokud je třeba někoho, komu hrozí internace, převézt, stačí se domluvit s Markem, protože ten dokázal lidi hledané Bezpečnostním úřadem dostat z jedoucího vlaku. Kuchcińského si cenili biskupové i řadoví kněží. Obvykle se však raději držel ve stínu. "Kulturní podkroví" také odkazovalo na intelektuální odkaz a do povědomí dotazovaných se dostávala jména filosofů a historiků.
Je obtížné jednoznačně definovat, co bylo "kulturní podkroví" a jaký mělo dopad na vědomí mnoha lidí. Profesor Krzysztof Dybciak, literární historik a teoretik, esejista a autor básní, vzpomíná na kulturní akce, někdy nazývané "půdní setkání", a na vydání časopisu: "Byly originálním fenoménem na mapě nezávislé kultury existující mimo struktury komunisty řízeného státu. Jedním z neobvyklých rysů byl fenomén získávání spolupracovníků nejen z Polska. V té době bylo opravdu výjimečné, že tolik britských umělců a intelektuálů vystupovalo v malém (na evropské poměry) městě přímo na hranicích Říše zla. A v Przemyślu nebyli hosty jen tak ledajací umělci; profesoři Mark Lilla a Roger Scruton jsou významnými osobnostmi světové humanitní vědy. Přesto jsou znalosti o tak cenném fenoménu svobodné kultury 80. let minulého století mizivé."
Marta Olejnik