Jednota, právo a svoboda v Evropě a pro Evropu

Německý politik Wolfgang Schäuble nedávno v rozhovoru pro list Handelsblatt řekl: „Jsem na sebe naštvaný, že jsem neviděl hrozbu, kterou představuje Rusko. Lech Kaczynski měl pravdu. Je to další případ, kdy německý politik přiznává, že Německo se ve své politice vůči Rusku a celé východní Evropě mýlilo a udělalo chybu, když ignorovalo varování polského prezidenta. Připomeňme, Lech Kaczyński – znepokojil ho, že ruský imperialismus nabírá na síle a nezastaví se v Gruzii, ale brzy zaútočí na Ukrajinu, poté na Moldavsko, pobaltské státy a možná i na Polsko. Dnes se teze, že ruská politika je řízena Putinovými imperiálními aspiracemi, stala mainstreamovým názorem. Není to o hledání chyby hned. Souhlasím s Wolfgaiem Schäublem, že vláda Angely Merkelové nemůže být zodpovědná za fiasko německé politiky. Celá německá politická elita se stala závislou na vizi levného plynu z Ruska. Zásadní otázkou však je vyvodit z této katastrofy důsledky a vytvořit novou architekturu vzájemných vztahů, v níž bude Německo ve větší míře zohledňovat polské názory na klíčové evropské problémy.
Se zájmem jsem si přečetl článek Wolfganga Schäubleho publikovaný v polském deníku „Rzeczpospolia“ (19. října 2022) s názvem "Evropa ještě není mrtvá." V tom povzbuzoval k posílené spolupráci mezi Francií, Německem a Polskem, které by obnovením Výmarského trojúhelníku „...měly převzít vedení nad evropským obranným společenstvím...“. Polemizoval také s hodnocením Evropské unie premiérem Mateuszem Morawieckim, který poukázal na existenci „...oligarchického systému ovládaného Bruselem, Berlínem a Paříží v EU. Systém, který ignoruje bezpečnostní zájmy Polska, narušený válkou Ruska proti Ukrajině. Zároveň odmítl požadavek Polska na válečné reparace od Německa.
Všechny tyto otázky jsou obtížné a zároveň důležité pro evropskou politiku. To, co dělá politiku fascinující, je schopnost vypořádat se s problémy tak obtížnými, že přesahují možnosti jediného člověka a vyžadují politickou spolupráci k jejich řešení. Můžeme být proto vděční, že se tohoto tématu chopil bývalý předseda Bundestagu. Jeho prohlášení vnímám jako výzvu k partnerskému dialogu s cílem postavit německo-polské vztahy na nové pevné základy. Sdílím tuto pozici. Jako předseda polského Sejmu jsem měl možnost osobně poznat pana Wolfganga Schäubleho jako prezidenta Bundestagu a měl jsem tu čest s ním spolupracovat. Již v roce 2016 jsem při jednání Výmarského trojúhelníku v Paříži upozorňoval na problém „obrody ruské moci“, jehož důsledkem je ruská agrese proti Ukrajině. Dnes jsou polské a německé hodnocení ruského imperialismu téměř totožné. 70 % Němců a ještě větší procento Poláků je pro poskytnutí veškeré možné podpory Ukrajině, která se brání ruské agresi. Využijme tohoto potenciálu k vytvoření takových forem spolupráce k ochraně suverenity našich států a identity národů, nezapomínejme na posílení celého evropského společenství.
Evropská unie potřebuje v současné situaci rozšířit skupinu zemí, které jsou její hybnou silou, a Polsko je pro Francii a Německo přirozeným partnerem ve střední Evropě. Polsko nemá žádné vůdcovské ambice. Snaha o hegemonii je polské politické tradici cizí. Naší tradicí je respektovat suverénní rovnost jednotlivců i národů v souladu s heslem: „Rovný s rovným, svobodný se svobodným.“ Výmarský trojúhelník může být formulí zásadního významu, která pomáhá harmonizovat různé tradice a různé přístupy. k evropské spolupráci a integraci. Představy o dalším vývoji Evropské unie se v mnoha otázkách nepochybně rozcházejí. Tripartitní dialog by však mohl posílit důvěru ve všech směrech, oslabit obavy a objektivizovat problémy vyvolávající konflikty. Nejjednodušší cestou by bylo postupné obnovení pravidelnosti politických konzultací. Existuje však naléhavá potřeba vytvořit více příležitostí pro dialog o existujících rozdílech a různých zájmech.

Dnes bych rád v pár bodech představil, jak vidím budoucnost EU z polské perspektivy v kontextu polsko-německých vztahů.
Za prvé, ochota zahájit rozhovory je pozitivním předpokladem, ve kterém by měla být oceněna upřímnost a odvaha řešit obtížná témata. Tím spíše, že zásadní předpoklady německé bezpečnostní a zahraniční politiky byly v posledních měsících revidovány. Proto souhlasím, že úspěch tohoto procesu do značné míry závisí na jeho vedení v dialogu s našimi sousedy, zejména s Polskem.
Za druhé, dvě otázky jsou pro Polsko existenčně důležité: vítězství Ukrajiny ve válce s Ruskem a reforma Evropské unie. V obou může hrát zásadní roli spolupráce mezi Polskem a Německem. V plánech aktuálně vládnoucího tábora v Německu jsou však tyto otázky řešeny nepřijatelným způsobem. Kancléř Scholz podmiňuje členství Ukrajiny v EU její připraveností přejít od jednomyslnosti k většinovému systému v těch oblastech, které podle smluv zůstávají výsadou členských států, jako je zahraniční a bezpečnostní politika.
Domnívám se, že takový vývoj Unie by uškodil evropské integraci, vedl by k dominanci zemí s větším volebním potenciálem v kombinaci s tradicí dominance, která je pro Evropu osudná. Takové řešení by bylo rovněž v rozporu s principem subsidiarity, který je pro Evropskou unii zásadní, a vedlo by k omezení účasti menších států na rozhodovacím procesu společenství, což by v dlouhodobém horizontu vedlo k jejich odcizení a odmítnutí společné odpovědnosti za přijatá rozhodnutí. Polsko opakovaně varovalo před porušováním těchto základních pravidel – zavedených do evropské spolupráce otci zakladateli – právě ve jménu vytvářené soudržnosti společenství. V současnosti nás tato pravidla chrání před katastrofálními rozhodnutími některých důležitých zemí EU. Ostatně, co zachránilo Evropskou unii před pozváním Putina na summit EU v červnu 2021, když ne menšinová opozice?
Všechny členské státy EU jsou demokraciemi a jejich vlády jsou hnány k odpovědnosti jejich voliči. Představa, že by se jeden z nich například zapojil do vojenské operace, protože byl v Bruselu přehlasován, je velmi nebezpečná, protože by to vedlo k odchodu více zemí z EU. Na to již reagují hlavní německé instituce zastupující zájem státu, jako je Rechnungshof, Ústavní soud v Karlsruhe a Bundesbank. Znepokojují je mimosmluvní tendence přenášet pravomoci parlamentů členských zemí na úroveň EU. Také v Polsku se domníváme, že o směřování a prioritách činnosti Unie musí rozhodovat členské státy, které mají největší demokratickou legitimitu, a nikoli orgány EU.
Myslím si, že v této oblasti bychom měli vybudovat společnou strategii, která ukáže, že pracně propracovaná jednota, respekt k pravidlům a svobodám členských států je z dlouhodobého hlediska pevnějším základem spolupráce než rychlost či účinnost rozhodnutí přijato. Reakce EU na ruskou agresi proti Ukrajině paradoxně ukázala, že dokáže rychle jednat zavedením balíčku sankcí. Bylo to možné, protože všechny země EU bez ohledu na svůj potenciál uznaly, že musí hájit hodnoty a principy, na kterých stojí evropské společenství států.
Dalším, třetím problémem jsou dopady války na Ukrajině a její evropské důsledky. Spolupráce zemí v oblasti Baltského a Černého moře získává nový význam. Jaký postoj v této situaci zaujímají státy Výmarského trojúhelníku? Německo mění svou dosavadní bezpečnostní politiku. Francie je jedinou jadernou velmocí v Unii se sídlem v Radě bezpečnosti OSN. Pro Polsko je nejdůležitější posílit východní křídlo NATO ve spojenectví s USA. Ale zároveň je pro nás důležité budovat společnou evropskou strategickou identitu v dialogu s Francií a Německem. Polsko je stará demokracie s tradicemi soužití s jinými národy, chápaná nikoli jako etnické skupiny, ale jako občanská společenství. Naše několikasetleté zkušenosti s fungováním v rámci struktury EU sahají až do 14. století. Říká nám, že podmínkou existence a rozvoje jakékoli unie, jak té bývalé polsko-litevské, tak té současné evropské, je respektování suverénní rovnosti států. Víme totiž, že "Nikdo není tak dokonalý, aby vládl druhým bez jejich souhlasu." Proto je samotná myšlenka řídit Unii skupinou jejích největších členských států – jakýmsi evropským „ředitelstvím“ – velmi riskantní. V Polsku by to bylo nepřijatelné i z úcty k našim sousedům v regionu, kteří nemají menší důstojnost a neméně právo rozhodovat o svém osudu. Unie by proto měla být Evropou solidárních států. Mnohokrát jsme k tomu vyzývali při jednáních předsedů parlamentů zemí EU.
Za čtvrté, souhlasím s panem prezidentem, že naše energie by se měla soustředit na budování budoucnosti. Ale asi nikdo neví lépe než Němci, že je to možné poté, co byly zločiny minulosti urovnány a odškodněny. Zdá se, že Němci to chápou nejlépe a ve jménu spravedlnosti odškodní příslušníky vlastního národa, kteří byli poškozeni bezprávím politického systému Třetí říše. Dělají to také mnoha dalším evropským národům ve jménu mírového soužití. Za škody z první světové války mohli Francii vyplácet až do roku 2010! Neudělali to však Polákům s využitím právních složitostí a politických úniků. V této věci potřebujeme odvážné politiky, kteří jsou schopni přijmout snahu o upřímné usmíření.
A konečně: Polsko a Německo dosáhly za posledních 30 let hodně. Oblast spolupráce mezi společnostmi, ekonomikou a politikou se stala mnohem užší. Pokračující výzvou je však naučit se respektovat jeden druhého. Německá hymna může být rozcestníkem: jednotní v Unii, založená na zákonech a respektování vzájemné svobody. Jde o klíčový úkol pro stabilitu Evropské unie, jejímž heslem je „Jednota v rozmanitosti“.

                    Marek Kuchciński, předseda Sejmu 8. volebního období, 20. listopadu 2022