Klimatická neutralita

Opatření k dosažení klimatické neutrality EU byla zahájena v listopadu 2018, kdy EK zveřejnila návrh dlouhodobé nízkouhlíkové strategie EU do roku 2050 s názvem "Čistá planeta pro všechny". "Čistá planeta pro všechny" (COPA). Dokument představuje průřezový přístup ke snižování emisí skleníkových plynů s cílem dosáhnout klimatické neutrality, tj. rovnováhy mezi emisemi a pohlcováním skleníkových plynů. Dosažení klimatické neutrality je velkou civilizační výzvou, která bude vyžadovat především odklon od využívání fosilních paliv k výrobě energie, a tedy radikální změnu současného modelu fungování energetického sektoru. Dále bude nutné změnit spotřební modely společnosti a zavést nové, dosud nevyvinuté technologie. Změny by se dotkly všech odvětví hospodářství, mimo jiné energetiky, zemědělství, dopravy, komunální sféry a domácností, odpadového hospodářství atd.

Od počátku diskusí o klimatické neutralitě vláda Polské republiky zdůrazňuje, že vývoj hospodářství a energetiky je sice v našem zájmu, ale musí probíhat způsobem, který je bezpečný pro občany, hospodářství i stát. Zvýšení závazků EU v oblasti snižování emisí musí zahrnovat podrobné vymezení rozdělení zátěže snižování emisí mezi členské státy a hospodářská odvětví. Kromě toho vyžaduje také podrobný popis kompenzačních nástrojů pro nejzranitelnější odvětví, regiony a země a určení vhodných nástrojů pro dosažení cílů.

Biodiverzita

Otázky životního prostředí, včetně těch, které se týkají ochrany biologické rozmanitosti, budou zohledněny v budoucí společné zemědělské politice. V novém programovém období se navrhuje nový systém "zelené architektury", který se skládá ze vzájemně se doplňujících povinných požadavků a dodatečných pobídek pro zemědělské postupy příznivé pro životní prostředí (včetně biologické rozmanitosti) a klima. Prvním prvkem zelené architektury bude povinný systém podmíněnosti, následovat budou dobrovolné klimatické a environmentální programy pro zemědělce, tzv. eko-schémata, a dalším, nejambicióznějším prvkem budou nástroje proenvironmentální podpory - víceleté proenvironmentální závazky v rámci II. pilíře.

Integrace environmentálních opatření dává šanci na efektivní dosažení environmentálních a klimatických cílů. Provádění strategie může mít pozitivní dopad na odvětví zemědělství, mimo jiné může ovlivnit racionálnější a optimalizovanější používání hnojiv a přípravků na ochranu rostlin, vytvoření nebo posílení trhů s produkty.
a služby v odvětví zemědělství (produkty ekologického zemědělství, produkty a služby související s ekologickým zemědělstvím).
s obnovou stanovišť a druhů) nebo zavádění inovativních řešení.

Diskuse o lesním hospodářství

Stále se zvyšující environmentální ambice, včetně požadavků a přísností stanovených EU, jako např.
v evropské zelené dohodě znamená, že hospodářské cíle v lesích jsou sledovány.
méně, než umožňuje potenciální produkční kapacita lesních ekosystémů.

Pro sladění environmentálních a ekonomických cílů je důležité zachovat současný model trvale udržitelného využívání lesů v regionu, který je již realizován v souladu s principy udržitelného rozvoje.
s ochranou přírody v souladu s myšlenkou udržitelného rozvoje.

Společná zemědělská politika, stejně jako další fondy, a to jak národní, tak fondy EU, by měly poskytnout možnost získat finanční prostředky na proenvironmentální, ochranná a výchovná opatření v lesích, aniž by bylo omezeno trvale udržitelné hospodaření v lesích. Současný model lesního hospodářství by měl zůstat nezměněn, protože pouze pokračování jednotlivých zemí v regionu ve vlastním multifunkčním a udržitelném lesním hospodářství je zárukou zachování přírodního bohatství lesů a zároveň využití jejich zdrojů k uspokojování sociálních a hospodářských potřeb.

Energetický přechod a jeho dopad na zemědělskou produkci

Energetický přechod v širším slova smyslu je úzce spojen s venkovskými oblastmi. Právě zde je na jedné straně největší potenciál pro obnovitelné zdroje (voda, biomasa, vítr, slunce), na druhé straně jsou tyto oblasti nejvíce ohroženy energetickou chudobou. Proto vidíme ve využívání obnovitelných zdrojů energie velkou příležitost ke zlepšení životních podmínek na venkově a nové možnosti rozvoje zemědělství.. Zelená dohoda s sebou přináší řadu výzev, především v oblasti životního prostředí, ale také z hlediska zachování konkurenceschopnosti zemědělské výroby a zpracování, které bude obtížné splnit bez zajištění stabilních dodávek energie, možnosti snižování emisí a nakládání s odpady a zbytky ze zemědělství a zemědělsko-potravinářského průmyslu.

Ze zemědělského hlediska jsou nejdůležitější zařízení OZE, která kromě výroby energie přímo podporují zemědělství při plnění klimatických a environmentálních cílů. Při přechodu na novou energetiku je proto třeba věnovat zvláštní pozornost úloze vodních elektráren a zemědělských bioplynových stanic, které jsou stále podceňovány.

Je důležité si uvědomit, že díky těmto řešením můžeme snížit dopad zemědělské činnosti na životní prostředí, včetně zlepšení kvality vody, půdy a ovzduší.

Malé vodní elektrárny umožňují zvýšení retence vody, což je velmi důležité pro udržení dostatečné vlhkosti půdy. Zvýšená vlhkost půdy vede ke zvýšení produkce plodin, což zase zvyšuje sekvestraci uhlíku v půdě.

Zemědělské bioplynové stanice využívají vedlejší produkty a zbytky ze zemědělství (včetně chlévské mrvy) a zpracování zemědělských potravin, čímž snižují emise plynů a zápachu spojené s jejich skladováním. Za zmínku stojí, že zpracování zvířecích výkalů v zemědělských bioplynových stanicích přispívá ke zlepšení jejich hnojivých vlastností. Vzniklý digestát obsahuje složky, které rostliny snáze asimilují, a je prostý různých patogenů, což umožňuje omezit používání umělých hnojiv a chemických přípravků na ochranu rostlin.

Každé zemědělské bioplynové zařízení navíc kromě výroby elektřiny umožňuje i výrobu tepla, chladu nebo plynného paliva, což může výrazně zlepšit energetický komfort obyvatel venkova a snížit náklady na výrobu energie. Jak vodní elektrárny, tak zemědělské bioplynové stanice umožňují předvídatelnou, kontrolovatelnou a na počasí nezávislou výrobu energie, což má velký význam pro zlepšení energetické bezpečnosti ve venkovských oblastech.

Jsme si vědomi, že obnovitelné zdroje energie nenahradí velkou systémovou energetiku, ale ve venkovských oblastech mohou významně podpořit fungování národního energetického systému. Proto nás zajímají zejména řešení, která umožní udržitelný rozvoj zemědělství i dalších činností ve venkovských oblastech. S ohledem na tuto skutečnost pracujeme na rozvoji energie pro spotřebitele ve formě energetických družstev. Domníváme se, že místní výroba energie pro vlastní potřebu je dobrým směrem vývoje, aby se efektivně využily všechny existující zdroje (voda, biomasa, vítr, slunce) a aby se splnily cíle Zelené dohody.

Ministr zemědělství a rozvoje venkova Grzegorz Puda