MAREK KUCHCIŃSKI

ČLEN REPUBLIKY - 22

JÍDELNÍ LÍSTEK

Maciej Szymanowski - hlas v diskusi o budoucnosti Karpatské Evropy

Dámy a pánové,

            Mám to potěšení představit první hlas v diskusi o budoucnosti Karpatské Evropy, který patří Macieji Szymanowskému, řediteli Institutu polsko-maďarské spolupráce Wacława Felczaka ve Varšavě, na který jsem vás pozval předmluvou na svých webových stránkách 2. dubna 2020.

Marek Kuchciński

Evropa Karpat

Budoucnost. Karpatská Evropa jako střední Evropa. Karpatská Evropa jako "ige"

            Píšeme různými způsoby. Jako Poláci a Evropané píšeme zleva doprava. V mnoha jiných kulturách, například v arabské nebo židovské, se však píše přesně naopak: zprava doleva. V jiných jazycích, například v čínštině nebo japonštině, se tradičně píše: nahoru-dolů. V každé z těchto kultur však existuje známé rčení: od obecného ke konkrétnímu nebo od konkrétního k obecnému. Několik myšlenek, které si dovolím níže vyškrtnout, bude následovat v posledním pořadí. Podle mého názoru dobře odrážejí to, co je dnes jednou z hlavních hodnot konference Karpatská Evropa a v čem spočívá její velký potenciál do budoucna.

IGE nebo slovo jako akce

            "Na počátku bylo Slovo" se dozvídáme z evangelia svatého Jana. Maďaři v tomto citátu nepoužívají výraz, který by znamenal striktně "slovo" - "szó", ale slovo "ige" - což znamená slovo, ale také: "sloveso", "pohyb". Karpatská Evropa - tato série konferencí, která se koná již mnoho let, je místem setkání nejen lidí z různých zemí, ale především lidí, kteří tvoří své myšlenky a používají slovo "ige". Slovo, za kterým stojí konkrétní myšlenka, projekt nebo akce. Vznikla by strategie udržitelného rozvoje, která má v Polsku v současné době tak velkou podporu veřejnosti, nebýt Karpatské Evropy? Je to možné. Otázkou je kdy? Nebo spíše: o kolik později? Vznikla by nová středoevropská obchodní cesta Via Carpathia bez Karpatské Evropy? Pravděpodobně. Ale spíše ne před našima očima.

            Duch a litera "Úmluvy o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat" podepsané v Kyjevě (2003) nebo myšlenka vybudování přeshraniční dopravní cesty Via Carpathia, která se od roku 2013 objevuje téměř ve všech dokumentech podepsaných se znakem Karpatské Evropy, jsou konkrétními příklady toho, jak vzorec přijatý na zmíněné konferenci funguje v praxi. O tom svědčí i diskuse, které proběhly na konferenci Europa Karpatia a z nichž vzešla myšlenka založit Collegium Carphaticum. Výměna profesorů a výuky na středoevropská témata, od geologie po politologii, probíhá systematicky díky dohodě uzavřené v roce 2017 na 19. ročníku konference mezi univerzitami ze 6 zemí: České republiky, Polska, Rumunska, Slovenska, Ukrajiny a Maďarska.

KARPATSKÁ EVROPA JAKO STŘEDNÍ EVROPA

            Jak víte, existují desítky definic střední Evropy. Vzhledem k tomu, že celkem tucet evropských zemí si na svém území vyznačilo a připomnělo geografický střed Evropy pamětním obeliskem (Češi v Praze, Slováci v Kremnici, Poláci v Suchovoli, Ukrajinci v Dilove, Maďaři v Tállyi atd.), lze asi předpokládat, že střední Evropa je tam, kde je společenské očekávání, kde si to lidé přejí.

            To je do jisté míry i případ Karpatské Evropy. Neshromažďuje ani tak zástupce zemí, kterými toto pohoří prochází, ale spíše přitahuje ty, pro které jsou hory symbolem toho, co je trvalé, silné a věčné. Ti, kteří vědí, že hory nás přirozeně nutí dívat se... "nahoru". Nutí nás - alespoň na chvíli - opustit horizontální vnímání světa s jeho různými dogmaty, jako je slavná teorie centra a periferie. Vytvářejí jedinečný prostor života a svobody, k němuž ne náhodou vědci, umělci a duchovní již po staletí tak dychtivě tíhnou. V roce 2019 vyšla pod redakcí Prof. Waldemara Parucha kniha "Karpatská Evropa. A Matter of Cooperation" obsahuje úctyhodný seznam 54 nositelů Nobelovy ceny z této části Evropy, což je však jen zlomek civilizačního a duchovního přínosu této části světa. Na seznamu nejsou takoví myšlenkoví velikáni jako svatý Jan Pavel II. Nebo například ti, kteří se narodili před udělením ceny, jako Maďar Ignác Semmelweis, který ukončil postmenopauzální horečku, jež si po staletí vybírala tragickou daň na ženách, tím, že nařídil lékařům mýt si ruce způsobem, který dnes všichni používáme v době epidemií koronavirů.

BUDOUCNOST KARPATSKÉ EVROPY

            Vidíme společné zájmy a společné hrozby. Dokonce i v zemích regionu, kde neexistuje pocit společného osudu, je jistě cítit vzájemná závislost. Přesvědčení, že ačkoli neznáme budoucnost, můžeme budoucí události spoluvytvářet. Účastníci a posluchači 26. ročníku konference se o tom přesvědčili již mnohokrát. Stejně jako potřeba konstruktivní spolupráce v oblasti infrastrukturních projektů, bezpečnosti, včetně energetické bezpečnosti, a inovací. Dále je třeba budovat odolnost vůči vnějším poruchám, které neprospívají dalšímu rozvoji regionu. Tržní ekonomika nefunguje ve vakuu. Skutečností se staly také informační války, v jejichž důsledku se v poslední době v regionu více hovoří o hrozbách neonacismu než postkomunismu.

            Aby bylo možné účinně jednat a dosáhnout alespoň některých z těchto cílů, je třeba, aby se myšlenka spolupráce v Polsku a v zemích regionu společensky institucionalizovala. A pro lepší koordinaci nezbytných kroků, které k tomu vedou - zřízení subjektu, který za to bude zodpovědný. Institut nebo nadace, která by sdružovala lidi z řad politiků, odborníků a novinářů, jakož i instituce ze zemí karpatské Evropy i mimo ni, ochotné trvale spolupracovat. Formální, právní a finanční struktura této instituce musí umožnit ani ne tak organizovat jednotlivé podniky, jako spíše rozvíjet a zavádět mechanismy, jak reagovat na výzvy, kterým jako státy regionu čelíme. Znásobit kapitál důvěry v regionu spuštěním nových informačních kanálů (portál!). Generování nových nápadů a řešení.

            Pragmatismus a zdravý rozum naznačují, že základem spolupráce ve střední a východní Evropě je solidarita. "Podzim národů" v Evropě v letech 1989-1990 nebyl vyvolán solidaritou síly, ale silou sociální a národní solidarity. Konference Evropa Karpat a její obyvatelé ukázali, že jsou si této síly vědomi. Nyní jde jen o to, uvolnit tento potenciál, dát mu směr a pustit se do prvních úkolů, které je třeba splnit. Stejně jako v případě vzniku Karpatské Evropy si myslím, že iniciativa, nebo spíše iniciativy, by měly vycházet z polské strany.

Maciej Szymanowski -
Ředitel Institutu Wacława Felczaka pro polsko-maďarskou spolupráci ve Varšavě a přednášející na Katolické univerzitě v Budapešti.
Sdílet na facebook
Facebook
Sdílet na twitter
Cvrlikání
Sdílet na linkedin
LinkedIn

Události

parlamentní výbory

Právo a spravedlnost

Vyhledávání

Archiv

Archiv
Přejít na obsah