Ve dnech 4.-5. července se v Krakově konalo druhé trojstranné setkání předsednictev parlamentů států Výmarského trojúhelníku (předsednictva polského Sejmu, Národního shromáždění Francouzské republiky a německého Spolkového sněmu).
První setkání se uskutečnilo v létě 2010 v německém Essenu.
- Na programu jednání byla tato témata:
Budoucnost Evropské unie v kontextu reforem hospodářské a měnové unie
(řečníci: Claude Bartolone - Francie, Wolfgang Thierse - Německo, Jerzy Wenderlich - Polsko).
2. společná bezpečnostní a obranná politika
(řečníci: Ruprecht Polenz - Německo, Wanda Nowicka - Polsko, Danielle Auroi - Francie).
Evropská politika sousedství, jižní dimenze a Východní partnerství
(řečníci: Norbert Lammert - Německo, Cezary Grabarczyk - Polsko, Claude Bartolone - Francie).
Foto: Krzysztof Białoskórski.
V prvním vydání Řečníci zdůraznili potřebu užší spolupráce mezi zeměmi EU tváří v tvář krizi a problémům s ní spojeným, jako je nezaměstnanost a spolupráce mládeže, a potřebu větší role národních parlamentů.
Diskutovalo se mimo jiné o dalších krocích v integraci, společné měně (euru) a fiskálním paktu. Místopředseda Spolkového sněmu Wolfgang Thierse mimo jiné upozornil na význam přijetí přijatých opatření.
V diskusi Marek KuchcińskiZástupce největší opoziční strany, místopředseda polského parlamentu, poukázal na to, že v Polsku byl fiskální pakt schválen parlamentní většinou, a to postupem, který není pro tento typ smluv předvídán, a v rozporu s ústavou (čl. 90). O těchto otázkách by proto rozhodoval Ústavní soud.
Ani v Polsku není euro přijímáno - 50% Poláků je proti zavedení eura. Marek Kuchciński také upozornil na negativní stanovisko k aspiracím na federaci.
Skepsi v tomto směru mají nejen v Polsku, ale i v Nizozemsku a Velké Británii. Podle strany Právo a spravedlnost by Evropská unie měla změnit tempo a oblasti integrace. Především je třeba důkladně přezkoumat dosavadní pokrok v integraci a její slučitelnost s vnitrostátními ústavami. Takový přístup je v souladu s očekáváním, že se zvýší úloha vnitrostátních parlamentů.
O společné bezpečnostní a obranné politice Podle řečníků je třeba prohloubit spolupráci mezi zeměmi EU na základě Výmarské deklarace plus, kterou 15. listopadu 2012 podepsali ministři zahraničních věcí a národní obrany Polska, Německa, Francie, Itálie a Španělska. Toto větší zapojení by mělo zahrnovat mimo jiné otázky související s přípravou vojenských operací/misí EU, a to i v souvislosti se "stahováním" USA z oblastí kolem Evropy (Afrika, Blízký východ).
Místopředseda parlamentu Marek Kuchciński v diskusi zdůraznil, žeUvedl, že evropská obranná politika by měla být budována posilováním obrany všech států EU, ale v kontextu spolupráce s NATO. Upozornil také, že země EU by měly mít čas seznámit se s připravovanými zprávami o bezpečnosti a obraně a o zbrojním průmyslu.
O evropské politice sousedství Řečníci upozornili na složitou situaci na východě a jihu, kde jsou svrhávány zvolené vlády a v podporovaných zemích není vždy vůle k reformám (N. Lammert: v EU někdy přeceňujeme svůj vliv na změny v sousedních zemích. Musí mít právo rozvíjet se v rámci obecně uznávaných demokratických hodnot. Je třeba vytvořit nové vztahy mezi občanskou společností a státním aparátem).
Cezary Grabarczyk zdůraznil úspěchy zemí Východního partnerství, které by se měly vyznačovat zásadou "více za více", jež doprovází rozdělování finanční podpory. Claude Bartolone navrhl následující rozdělení finanční podpory v nadcházejících letech: 2/3 pro jižní směr, 1/3 pro východní směr.
Marek Kuchciński v diskusi poznamenalHlavním závěrem této části debaty je, že evropská politika sousedství je v krizi, protože ani na východě, ani na Kavkaze, ani na jihu není stabilita. EU by měla Gruzii, Moldavsku a Ukrajině co nejdříve předložit konkrétní perspektivu členství.
Pokud se tak nestane, tyto země a společnosti ztratíme. Navrhl vrátit se k základům evropské solidarity - chápané jako schopnost podělit se o své bohatství s těmi, kdo ho nejvíce potřebují, zejména s východními národy, které přežily komunistickou éru.
Poukázal také na velký rozdíl ve financování mezi Východním partnerstvím a jižním směrem: pro Východní partnerství (šest zemí) vyčlenila EU v roce 2012 podporu ve výši 600 milionů eur a pro samotné Turecko 800 milionů eur, ačkoli Turecko není technicky vzato součástí politiky sousedství, ale kandidátskou zemí.
Dalším příkladem nevyváženosti podpory v rámci politiky sousedství jsou úvěrové limity: východním zemím bylo přiděleno až 150 milionů eur, ale jižním zemím až 1 miliarda eur, kde tyto prostředky z velké části propadly (Egypt, Libye, Sýrie).
Navrhl také, aby jedním z nástrojů posilujících Východní partnerství byla Karpatská strategie jako prvek koordinace spolupráce mezi karpatskými zeměmi, mezi něž patří i Ukrajina.
Další setkání orgánů parlamentů Výmarského trojúhelníku je plánováno za tři roky ve Francii.
