Literatura a umění by měly spojovat národy. Naše mnohonárodnostní kultury Koruny polské a Litevského velkoknížectví byly zřetelně regionální, ale také společné. Lublinská unie nám přinesla velkou sílu v Evropě, a přesto jsme si v této symbióze zachovali svou identitu, nic jsme si nepřivlastnili, nic jsme nevnucovali a tvořili jsme jakýsi raný protokol ideálů Evropské unie," řekla včera na slavnostním předávání Ceny dvou národů spisovatelka a historička umění Kristina Sabaliauskaite. Ujala se slova a řekla, že bude mluvit jazykem Litevského velkovévodství, a promluvila... polsky. To proto, že od poloviny 16. století to byl "jazyk běžného styku mezi bojary, šlechtou, úředníky a dvorem". Samozřejmě, že "zákonným úředním" jazykem byla až do konce 17. století rusínština (staroběloruština). Poté byl nahrazen polštinou a byl používán až do třetího dělení.)

Ceny za vynikající výsledky v oblasti kulturní spolupráce polského a litevského národa udělilo Parlamentní shromáždění Sejmu a Senátu Polské republiky a Sejmu Litvy. Mezi oceněnými byli také historik a ředitel Centra východoevropských studií Varšavské univerzity Jan Malicki, který jako opoziční aktivista v 80. letech vydával podzemní periodika věnovaná Meziměstí, Krzysztof Czyżewski, zakladatel a prezident Nadace pohraničí, a překladatel a pedagog Eduardas Piurko.

Milujme svobodu a respektujme lidská práva. Ať naše kroky vede láska, nikoli nenávist. Vytvářejme pevné vazby mezi sousedními národy - těmito slovy lze shrnout postoj všech oceněných.

MO

Foto: Olo Zielinski/ Sejm