Den poté, co byl anglickou královnou nobilitován, obdržel sir Roger Scruton, jeden z nejvýznamnějších myslitelů naší doby, z rukou prezidenta a předsedy polského parlamentu medaili Za odvahu a důvěryhodnost.
Jak sám řekl na kongresu projektu Polsko velké: ve dnech strachu a frustrace se dostal do role konzervativního filozofa. Na počátku 80. let založil spolu s baronkou Caroline Coxovou a Jessicou Douglas-Home Scrutonovou organizaci Jagiellonian Trust, která polským konzervativcům poskytovala knihy, časopisy, lékařskou a finanční pomoc. Protikomunistické poselství pro východní Evropu šířil na stránkách The Times a konzervativního časopisu Salisbury Review, jehož byl zakladatelem a šéfredaktorem. V té době byla podpora lidí, jako byl Scruton, pro náš region neocenitelná. Polská realita pro něj byla nepřijatelná, byl to svět, od kterého nás chtěl osvobodit. "Polsko bylo zbaveno své identity, kterou si zachovalo bez ohledu na činy Stalina nebo Hitlera... Byla to země zahalená svou tajemnou aurou, kde jsem cítil dech agrese. Země plná strachu, kde lidé mluvili šeptem nebo seděli mlčky... Když jsem šel, slyšel jsem kroky, které utichly, když jsem stál..." - řekl.
V 80. letech z vlastní iniciativy vyhledával v Polsku antikomunisty a zapojoval vědecké a akademické kruhy do boje proti režimu. Společné úvahy, např. o volnotržním hospodářství, formovaly polskou pravici.
Przemyśl byl jedním z prvních měst, která se zbavila chmurných hranic komunismu. Život ve městě osvobodila skupina věnující se filozofickému myšlení. Tehdy se Roger Scruton seznámil s šéfredaktorem "Kulturní půdy", skupiny filozofů, básníků a karikaturistů, současným předsedou Sejmu Markem Kuchcińským. "S Kuchcińským jsme vybudovali antikomunistickou síť," řekl Scruton. V Przemyślu uspořádal několik podkrovních setkání, mimo jiné "Levice a konzervatismus", "Odbory a právo" a "Zásady konzervativní politiky".
Během panelu připomněl: - "Do polské opoziční kultury jsem se zapojil přímo díky návštěvě Polska v roce 1979, těsně po návštěvě papeže Jana Pavla II. v jeho vlasti. Atmosféra v Polsku na mě udělala velký dojem - všude obrovské napětí, strach, ale i malé zárodky naděje. Tak jsem si řekl, že pokud jsou tu semínka naděje, měl bych se je pokusit zalévat, aby rostla. Po návštěvě Polska jsem odjel do Československa, abych vedl soukromý seminář pro lidi, kteří již nemohli učit na univerzitě, a pro mladé lidi, kteří se kolem nich shromáždili a kteří nemohli studovat na univerzitě kvůli svému nedostatečnému sociálnímu postavení. A společně s několika přáteli jsme se rozhodli těmto lidem pomoci, to znamená poslat jim, co potřebují, a také navštívit lidi, abychom jim dali najevo, že jsme na ně nezapomněli. Nebylo to snadné, protože bylo velmi obtížné přimět mé kolegy na univerzitách ke spolupráci, protože všichni měli levicové názory a nemysleli si, že by bylo moudré narušit rovnováhu, která zajišťovala mír v Evropě, sovětský mír, který chtěli vnutit i Británii. Bylo tedy velmi těžké pokračovat (v Británii), ale jak jsem zjistil, tady (v Polsku) to bylo do jisté míry mnohem snazší. Během své návštěvy jsem navštívil Katolickou univerzitu v Lublinu, tuto poslední nezávislou univerzitu ve východní Evropě a vlastně jedinou intelektuálně nezávislou univerzitu v Evropě. Bylo to jediné místo v Evropě, kde jste mohli zcela svobodně hovořit o myšlence konzervatismu. Potkal jsem tam mladého lektora Marka Matraszka, který přijel z Anglie, strávil tam rok a hledal kolem sebe další anglické antikomunisty. Tak jsem se mu představil jako hostující antikomunista, který hledá rekruty. A on mi říká: "Tady je jeden, který se obětavě nabízí. Tak skvělé, že bych mohl vytvořit tým. V Anglii jsem našel několik dalších lidí: Jessica byla celý život silnou odpůrkyní komunismu a chtěla se připojit a pomoci. Stejně tak Caroline Foxová a Agnieszka Kolakowská, jejichž důvěryhodnost není třeba v této zemi vysvětlovat. Proto jsme založili malý fond, abychom získali peníze na návštěvy lidí, které jsme zde potkali a kteří s námi sympatizovali (s našimi názory). Šlo o to poslat je do míst, kde probíhaly nějaké (protikomunistické) akce, a poskytnout jim věci, které potřebovali k pokračování těchto akcí: knihy, diskuse, nápady, materiály pro podzemní publikace, nějaké peníze (i když jsme jich neměli moc) a obecně britský smysl pro spolupráci, což je to nejcennější, co naše země má. V každé kritické situaci alespoň Angličané, ale myslím, že do jisté míry i Skotové, spolupracují, vytvářejí malá společenství a podniky, které se snaží vyřešit problém. To je to nejcennější, co máme, a to je důvod, proč jsme stále nezávislou zemí - nebo se jí brzy, již za několik dní, staneme. (Smích v sále) A tato hodnota je pro Polsko, kde máte všechny morální hodnoty, odvahu, poctivost, ale musíte chránit jednu věc - schopnost spolupracovat, velmi cenná. Vytvořili jsme malou komunitu v opozici vůči komunistické ortodoxii - prostřednictvím intelektuálního světa a malých sdružení - mimo univerzity - lidí se zájmem o kulturu a historii své země. Měli jsme velké štěstí, že jsme se tehdy setkali s Markem Kuchcińským, který je nyní - s potěšením mohu říci - předsedou polského Sejmu a který nás poté pozval do Przemyślu, krásného a starého středoevropského města, které je centrem své vlastní místní kultury. Díky němu jsme si začali vytvářet síť kontaktů, která pro nás byla velmi cenná.
Myslím, že si bohužel nemůžeme připsat zásluhy za porážku komunistů, protože to vyžadovalo masové společenské hnutí. A v té době jste měli masové sociální hnutí Solidarita, což byla mimořádná událost, a já jsem šťastný, že jsem tuto mimořádnou událost zažil. Byla to vůbec první autentická masová revoluce dělnické třídy. Byla to vzpoura proti socialismu, nikoli pro socialismus, což je výmluvné popření teorie marxismu. Všichni jsme se na to, co se stalo, dívali s úctou a radostí, protože to změnilo svět. Samozřejmě, že vše, co se děje v Polsku, zůstává kontroverzní v Polsku, ale všude jinde to kontroverzní není. Jsme rádi, že Solidarita existovala a že udělala to, co udělala. Věříme, že změnila dějiny více než komunistická strana před ní.(...)
Ve svém projevu po vyznamenání medailí "Za odvahu a důvěryhodnost" Roger Scruton zvláštním způsobem vzpomínal na svá setkání na Katolické univerzitě v Lublinu a v Przemyślu:
- (...) Ze všech míst, kde jsem v těch těžkých letech navázal přátelství, pro mě vynikají dvě jako symboly polského odporu proti komunismu: Katolická univerzita v Lublinu, která si během komunistických let zachovala intelektuální autonomii, a Przemyśl, město na jihovýchodě Polska, které bylo centrem mnoha konfliktů a kde zůstalo něco ze starého společenského ducha. Již tehdy existovala v Przemyślu diskusní skupina věnovaná filozofickým a politickým myšlenkám. Naši návštěvu tam účastníci nadšeně přivítali. Navázali jsme tam kontakty s umělci, s autory undergroundových publikací a brzy jsme si uvědomili, že Przemyśl je místo, které chce navzdory bezútěšné komunistické realitě zůstat samo sebou. Zejména Marek Kuchciński sehrál důležitou roli při formování autentické občanské společnosti v Przemyślu. Stejně jako mnoho mladých Poláků jeho generace považoval ekonomiku volného trhu a kulturní konzervatismus za neoddělitelné součásti téže (systémové) transformace, která může vrátit Polsku jeho historii a obnovit jeho národní identitu. Lidé, kteří se účastnili našich rozhovorů, pocházeli z různých společenských vrstev, ale spojovala je hrdost na své město a odpor proti režimu, který jim ho ukradl. Bylo pro nás obzvlášť obohacující vidět, jakou změnu jsme mohli udělat v malém městě, které nebylo pro západní novináře důležité, ale které naši myšlenku (doslova záchranné lano) využilo více než kterékoli velké město. V provinčním městě, jako byl Przemyśl, kde žili lidé, kteří popírali oficiální rozlišení mezi šeptandou soukromého života a diktátem života veřejného. Na ulicích bylo živo a veselo i v noci. Mohli jste se po nich procházet jako v Londýně, volně si povídat s přáteli nebo stát a na někoho čekat, aniž byste na sebe nebo na uniformované postavy upozorňovali. Zcela jinak než ve Varšavě, kde byly všude hlídky milice, připravené kdykoli kontrolovat činnost kolemjdoucích. Obzvlášť nepříjemné to bylo v noci (...)
Filozof věřil, že komunisté musí být potrestáni. Bohužel mu bylo jasné, že strana za své zločiny nezaplatí. Sám přiznal, že dědictví komunismu nerozumí. Prázdné místo, které po ní v Polsku zůstalo, zaplnily západní síly a stejně jako tehdy Margaret Thatcherová - dnes je Právo a spravedlnost západními kruhy, zejména levicovými, považováno za hrozbu pro demokracii. V opozici k EU stojí touha Písečanů získat zpět svou vlast s pocitem bezpečí a tradicí. EU nám bere právo na kulturu a národní identitu, zatímco PiS chce tuto identitu zachovat. "Takové hodnoty přicházejí zvenčí od úředníků a soudců, kteří nežijí ve svých zemích, nesdílejí jejich hodnoty, ale lpí na mezinárodní agendě ve jménu špatně vymyšlených předpokladů," uvedl. - argumentoval.
Scruton považuje křesťanství za základ našeho dědictví. "Mám Doufám, že se opět dostane do popředí křesťanská tradice, která Polsku umožnila zachovat si svou identitu v době komunismu," řekl během panelu.
text/fotografie: Marta Olejnik
Zleva: Jacek Borzęcki, předseda Sejmu Marek Kuchcinski, Sir Roger Scruton, Jan Jarosz., Janusz Czarski
