KS: Francouzský prezidentský kandidát a favorit Emmanuel Macron prohlásil, že v Polsku se dějí nepřijatelné věci, a slíbil, že pokud vyhraje volby, zavede proti Polsku sankce... a udělá to do tří měsíců.

MK: Člověk může vyjádřit silné rozhořčení, ale já bych šel ještě dál. Překvapuje mě kavalírství výroku prezidentského kandidáta jedné z nejvýznamnějších zemí EU ve druhém kole na adresu jiné země EU, Polska, a z něj vyplývající neznalost věci. Mám dojem, že to pan Macron řekl proto, že by rád prohrál volby. Nejenže vnáší do polsko-francouzských vztahů konfliktní oblasti, ale navíc prokazuje velkou neznalost, když tvrdí, že Polsko porušuje pravidla. Podle mnohých nespokojenců s fungováním Evropské unie je to právě EU, kdo zneužívá svých práv zasahováním do vnitřních záležitostí států, a Macron by tomu měl věnovat pozornost.

Důležitý je kontext, protože Macron tuto větu pronesl ve francouzské továrně, která má být přestěhována do Lodže. A základním právem EU je svoboda pro kapitál lidí, tedy oznámení o rozbití skutečných základů EU.

Je to prohlášení pro účely volební kampaně, neupřímné, dezinformační, a to je jeho slabina, a kromě toho jsem zvědav, co udělají Francouzi a majitelé spojení s firmami jako Leclerc, Decathlon, Auchan a dalšími francouzskými firmami. V Polsku pracuje několik tisíc těchto institucí jako zařízení služeb. Pokud by to mělo být tak, jak říká pan Macron, musely by se tyto společnosti stáhnout z Polska. A chce to?

V Polsku je těchto společností hodně. Překvapivé je, že se polské téma v kampani neobjevilo, a najednou se objevilo tak silně... Zdá se to být zvláštní....

Mohu uvést případ, který se stal před několika lety - za vlád našich předchůdců - kdy polské orgány nevyvinuly účinné úsilí na ochranu loďařského průmyslu. Německo a Francie se v té době snažily chránit své loděnice a v Polsku se jim to nedařilo. Francouzi bez skrupulí využívali zákony a předpisy pro zájmy svých firem jako členové EU... To není nejlepší forma spolupráce.

Pokud se Macron stane francouzským prezidentem, je pravděpodobné, že svá prohlášení splní a do tří měsíců zavede sankce proti Polsku?

Takové šance, takové možnosti rozhodně neexistují. Muselo by dojít k velkým debatám a rozhodnutím všech orgánů EU, včetně jednomyslnosti hlav států celé EU. Jde o nesplnitelný sen a senzaci pro účely volební kampaně a získání skupiny několika desítek nebo několika stovek zaměstnanců této továrny, která byla ohlášena k likvidaci nebo k přemístění do Polska.

Pane předsedo, jménem polského parlamentu vedete velmi intenzivní mezinárodní politiku. Byl v Bratislavě, kde se sešli šéfové parlamentů EU, cítit ostrakizmus vůči Polsku? Maďarsko? Visegrádská skupina?

Takový dojem jsem nezískal, naopak, ze všech stran bylo deklarováno hledání kompromisu a návrhy na prohloubení spolupráce. Od největších zemí, jako je Německo, Itálie nebo Francie, až po slabší země, které potřebují podporu nejvíce a které se nedávno staly členy EU. Lišíme se v přístupu, ve volbě cesty k nápravě EU. Nikdo však nehovořil o oslabení Unie. Existují zastánci vytvoření takzvané dvourychlostní nebo vícerychlostní unie, ale my mezi ně nepatříme a myslíme si, že to může Unii oslabit, ale diskutovalo se o tom, jak Unii posílit, jak posílit spolupráci, aniž bychom vnucovali své názory.

Existuje myšlenka, kterou lze považovat za nejoblíbenější?

Většina předsedů parlamentů se vyslovila pro zachování spolupráce EU jako velké mezinárodní organizace suverénních států, včetně mnohonárodnostních států, jako je Bosna a Hercegovina, která usiluje o vstup do EU. Diskuse o uspořádání vztahů pokračovaly. Je vidět tlak největších zemí na ty mnohem menší. Mým úkolem bylo zajímat se a zajistit, abychom v EU pracovali na posílení významu a role národních parlamentů. EK a EP přijímají rozhodnutí, která pak Polsko musí přijmout. Existuje mnoho právních předpisů týkajících se například vysílaných pracovníků nebo energetických otázek, které jsou škodlivé pro polský stát a polské podnikatele a na které nemá polský parlament žádný vliv. Vezmeme-li v úvahu ustanovení ústavy, dalších zákonů, parlament zastupuje národ, měl by mít více slova a času na rozmyšlenou, na analýzu těchto aktů, které přicházejí z Bruselu nebo Štrasburku.

Tyto větší státy jsou ty, které se před několika týdny sešly ve Versailles, tedy Francie, Německo, Španělsko, Itálie... Vyvíjely nátlak nebo říkaly, že národní parlamenty nemohou mít větší pravomoci, větší slovo?

Nevztahovali se ani tak přímo na národní parlamenty, jako spíše hovořili o pokračování cesty k federalizaci Evropy a snažili se zdůvodnit, že jde o posílení EU i v globálním měřítku, což zjevně není pravda. Odchod Spojeného království z Unie znamená, že Unie v globálním měřítku ztratí 1/7, 1/8 nebo 1/10 své síly, bude slabším partnerem vůči Spojeným státům nebo Číně. Jejich výroky hodnotím v zájmu jejich vlastních zemí a v kontextu voleb - nyní ve Francii, na podzim v Německu, a všichni se bojí situací, jako je protievropské radikální hnutí, nebo v Rakousku.

Bohužel po prohlášeních favorita, pana Macrona, vypadá budoucnost Evropy v černých barvách, protože pokud bude chtít realizovat to, co slíbil, může se stát, že se Evropa uzavře do nějaké oblasti, ze které může být vyloučeno například Polsko.

Ze strany polské diplomacie, ze strany polské vlády, bych očekával zcela jednoznačné a pevné vyjádření. Tato slova bych však nebral příliš vážně, protože jsou to slova pronesená v předvolební kampani, takže bychom čekali, co prezident Macron udělá, pokud se stane prezidentem, a to není tak zřejmé.

Polská diplomacie hovoří o zvýšení kompetencí národních států. Jsme si jisti, že někdo takový koncept podporuje?

Před rokem jsem na podobném setkání v Lucemburku představil myšlenku solidárních suverénních států, řečeno slovy Jana Pavla II.: Evropa vlastí. Zahájili jsme diskusi a vidíme, že řada zemí, včetně například zástupců francouzského Senátu, je pro posílení role národních parlamentů - zavedením práva veta v případě špatných projektů EU, které se nelíbí skupině států, možností předkládat vlastní projekty nebo rozšířením procesu o přesný popis kompetencí institucí EU a efektivní uplatňování principu subsidiarity... Posílení národních států je názor, který sdílí řada předsedů parlamentů. Jde jen o to dohodnout se na plánu, jak toho dosáhnout.

Nebojíme se, že jednoho dne bude poměr hlasů 27:1, až se bude rozhodovat o budoucnosti EU?

27:1 byly osobní volby s nulovým výsledkem. Rozhodnutí buď pro, nebo proti, bez možnosti diskutovat například o ústavě. To je nesrovnatelné. Kromě toho to nepovažuji za velkou porážku Polska. Naopak, podle mého názoru si Polska, a to i v meziparlamentních vztazích, všímají i ti, kteří nám dosud nevěnovali pozornost... Možná jsme trochu pozdě začali prosazovat jiné personální řešení, ale obecně vzato, nikde není řečeno, že Polsko musí hlasovat pro nějakého kandidáta.

Polsko a Maďarsko jsou v hledáčku evropských komisařů a politiků. Pan předseda podepsal strategické partnerství mezi parlamenty...

Týká se posílení spolupráce mezi našimi parlamenty. Ještě před několika lety se v Evropě nevědělo o velké roli a významu parlamentní diplomacie. V této části Evropy jsme zaznamenali určitou politickou prázdnotu a před několika lety, když jsem byl předsedou Sejmu, jsem byl dokonce požádán, abych do Polska pozvedl prapor střední Evropy. Byli jsme si vědomi, že posílení spolupráce, nikoliv na úkor ostatních, ale v rámci například V4. S Maďarskem jsme začali, ale doufám, že to není jediné.

Levicová Evropa byla zděšena rozhodnutím premiéra Orbána uzavřít univerzitu financovanou Sorosovými nadacemi. Co si o tom myslíte?

Nerad bych se k tomu vyjadřoval, jsou to maďarské záležitosti, ale nijak zvlášť mě taková rozhodnutí úřadů nepřekvapují.

Na pozvání předsedy parlamentu přijedou v květnu do Varšavy předsedové parlamentů. Kteří politici?

Pozvali jsme předsedy parlamentů všech zemí střední, středovýchodní, severní a jižní Evropy, tedy od Skandinávie po kavkazské země, od Kazachstánu po Jadran a Středomoří, včetně Turecka. Pozvali jsme předsedy parlamentů těchto zemí s vědomím, že se jedná o různé země: Albánie, Arménie, Ázerbájdžán... Všude jsou různé spory nebo konflikty, například Náhorní Karabach. Jsme však přesvědčeni, že když žijeme v této části Evropy, mezi Berlínem a Ruskem, musíme se čas od času setkávat, už jen proto, abychom si vyměňovali informace, zejména se zeměmi, které jsou mimo Evropskou unii, a takové země jsou tři. My ze své podstaty Rusko nezveme, ale musíme myslet na bezpečnost a také na hledání dohody s našimi východními a dalšími sousedy. Například Gruzínci si velmi přejí spolupracovat, existuje Východní partnerství, což je nevyužitý nástroj, a pak je tu otázka bezpečnosti Evropy jako celku a zejména našeho regionu, východní Evropy. Nemůžeme připustit, aby ruská politika byla vedena cestou opětovného pohlcení zemí, které získaly nezávislost před dvaceti a více lety. Nejlepším příkladem je válka na Ukrajině.

Tento summit se tedy nebude týkat Evropské unie, ale velkého regionu? Kousek světa bude ve Varšavě...

Ano, pozvali jsme 31 zemí. Některé země mají dvě komory, takže se jedná o velkou skupinu. Neexistuje jen rozdělení na křesťanství a islám, protestantismus, pravoslaví... všichni žijí v organizovaných státech a chtějí žít s normálními sousedy, ne stavět zdi. Tyto zdi jsme zbořili před více než dvaceti lety, pomohla nám k tomu solidarita. Měli bychom je přestavět? Pravděpodobně ne.

Uvidíme, zda tyto zdi nebudou znovu postaveny zeměmi jádra EU a nevrátí se tak k nitce Versailleské dohody o dvourychlostní Evropě.....

V tomto ohledu jsem optimista. Těžko si dovedu představit, že by se Němci, Italové nebo Francouzi chtěli uzavřít, protože například německá ekonomika je závislá na spolupráci se zeměmi střední Evropy. Skutečnost, že významná část polské ekonomiky je z více než 50 procent napojena na německou ekonomiku, podobně jako Visegrádská skupina, Balkán atd., znamená, že politici by měli hledat řešení ve prospěch všech zemí, ne jen jedné, a to je náš cíl.

Pane předsedo, jste z Przemyślu, polsko-ukrajinská problematika je tam nabobtnalá a velmi blízká. Kyjev se drží zpátky legalizace polských vzpomínkových akcí na Ukrajině. IPN oznámil, že iniciuje pozastavení povolení k vyhledávání pohřbů a úklidu polských pamětních míst na Ukrajině. A toto je reakce na likvidaci památníku UPA v Polsku.....

Určitě by měly polské státní instituce, které jsou za tyto záležitosti zodpovědné, velmi jasně reagovat a vyjasnit si především důvěryhodnost tohoto typu informací, a pokud skutečně ukrajinský protějšek polské IPN zahájil takovéto akce, pak zde musí být reakce ze strany polské diplomacie a státních orgánů, včetně polské IPN, tak to vidím já. To je určitá minulost, která naznačuje, že státní orgány, mluvím z polské perspektivy, by měly být ostražité. Nelegální památky tohoto typu se nesmí stavět a místní úřady musí dbát na to, aby nezavíraly oči před nelegálními památkami, zejména na citlivých místech, protože to vede k situacím, jako je ta současná.

Mezistátní spolupráce musí být založena na pravdě a vyjasnění historických, i těch nejsložitějších situací.

Genocida spáchaná formacemi Ukrajinské povstalecké armády (UPA) na polských občanech různých národností: polské, ukrajinské, židovské a dalších v období druhé republiky musí být zhodnocena a vysvětlena, protože nemůže být zapomenuta a musí být vysvětlena v civilizovaném světě. Nemůžeme na ni zapomenout a přejít ji.

Ukrajinci odmítají přijmout pravdu o Volyni, ukrajinští politici odpovídají: my máme hřích, ale vy máte také hřích....

Tuto záležitost je třeba vyjasnit, ale existuje tolik faktů, tolik důkazů, že je třeba tuto záležitost vyjasnit, i když nesmí zastínit jiné formy, oblasti spolupráce a situaci týkající se bezpečnosti Evropy, Polska, Ukrajiny a dalších zemí v této části světa tváří v tvář agresi, kterou v současné době zažíváme od našeho východního souseda.

A neexistuje v polsko-ukrajinských vztazích asymetrie? Polští politici na Majdanku a přítomní na něm, podporující snahy Ukrajiny, pokud jde o zrušení víz a různá usnadnění a vyjadřující se ke konfliktu, chtějící sankce pro Rusko, k tomu více než milion ukrajinských občanů v Polsku a někde je nerovnováha v polsko-ukrajinských vztazích.....

V této oblasti musí být zajištěna rovnováha. V současné době žijí na Ukrajině téměř 2 miliony lidí, kteří mají polské kořeny, od svých pradědečků a prababiček, ba i více, a měli bychom uvažovat o tom, že by jim mělo být uděleno polské občanství nebo alespoň polská Charta. Tím se otevírá velmi složitá situace. Vidím zde hledání spolupráce tam, kde se to očekává, kde je to žádoucí, z polského hlediska pro polského občana žijícího na ukrajinské hranici, ale také z hlediska zájmů celého státu, aby byly zajištěny základní věci - pocit bezpečí a skutečnost, že za naší východní hranicí je předvídatelný stát, který nebrojí proti Polsku.

Podívejme se, co se děje v Polsku. Premiérka Beata Szydło svolala zvláštní schůzku, pozvala všechny ministry, náměstky ministrů, aby řekla, že je mezi nimi několik těch, kteří myslí spíše na svou politickou kariéru a ne na společnost... Dveře jsou otevřené pro ty, kteří chtějí hrát individuálně. Šlo o reakci na slova ministra pro digitalizaci. Dochází ve státní správě k přemíře stimulace?

O takových situacích jsem neslyšel, neshody nebo rozdílné názory se vyskytují v každé vládě. Mohu říci, že současná vláda je ve srovnání s těmi předchozími nejstabilnější. Připomínám, že druhý rok této vlády se chýlí ke konci. Myslím, že pan premiér udělal dobře, když to takto formuloval, protože by neměly existovat artikulované názorové rozdíly navenek. Pokud je člověk ve vládě, v týmu, pak hrajeme na jeden cíl a nelze být individualistou a dělat kolečko... Tedy pokud nejste gadocha.....

Téma rekonstrukce vlády tedy není na pořadu dne politiků PiS ve vládních sálech?

S tím jsem se nesetkal. Jako předseda Sejmu dohlížím na to, aby práce probíhala v souladu s platnými pravidly.

 Budou opoziční poslanci potrestáni?

Někteří poslanci obdrželi finanční pokuty, nikoli však v souvislosti s 16. prosincem, ale v souvislosti s porušením jednacího řádu v průběhu celého roku 2016. Chtěl bych připomenout, že o těchto trestech rozhoduje předsednictvo Sejmu a musí být dosaženo většiny, předseda Sněmovny sám o sobě takové pravomoci nemá. Víme, jaká je v tuto chvíli většina a že předseda Sejmu v tomto složení... Hledáme východisko, jak posílit pravidla Sejmu, zvýšit bezpečnost a více mobilizovat poslance, aby se chovali v souladu s přijatými normami, které budou muset být zakotveny.....

Jak brzy dojde k reformě soudnictví v Polsku?

To závisí na práci různých parlamentních výborů. Výbor pro spravedlnost a lidská práva v současné době pracuje na dvou návrzích zákonů - o Národní radě soudnictví a o Justiční škole. Zda se tomuto výboru podaří připravit zprávu pro příští zasedání Sejmu za čtrnáct dní, nevím, ale trpělivě čekáme. Myslím, že je dobré tyto návrhy seriózně analyzovat, zamyslet se nad nimi, podle mého názoru dobře, řešit řadu ustanovení, která zachovávala různé formy patologizace života, odtržení od reality, ale je to rozhodnutí poslanců.

Průzkum veřejného mínění pokračuje. Jedno z center provedlo průzkum nálad Poláků a zjistilo, že PiS ztratila náskok před PO.

Každý měsíc se provádí asi tucet telefonických průzkumů... Spolehlivější jsou průzkumy veřejného mínění, a ty jsou tři, prováděné přímo u občanů, které ukazují, že PiS má podporu 45 procent polských občanů, těch, kteří jsou rozhodnuti jít k volbám, a to je pro mě směrodatný průzkum.

Budete před jednáním Sejmu svolávat tiskové konference?

Pokud existuje takové všeobecné očekávání, pak ano, ale nemyslím si, že předseda Sejmu je tu od toho, aby svolával tiskové konference. Existuje tisková kancelář Kanceláře Sejmu s velmi dobře fungujícím ředitelem, dobrým týmem... Úkolem předsedy Sejmu je reprezentovat Sejm navenek, dohodnuto, ale ne nutně prostřednictvím tiskových konferencí. Ale jestli je tu takové očekávání - jen do toho, jsem vám k dispozici.