Narodil se 1. února 1918 v Łubiankach Wyżnych u Zbaraže. Po maturitě v květnu 1937 na Gymnáziu Henryka Sienkiewicze ve Zbaroži nastoupil do kněžského semináře ve Lvově. Studoval na Teologické fakultě Univerzity Jana Kazimíra.
Po vypuknutí druhé světové války a obsazení města Sověty pokračoval ve studiu tajně v tajném semináři. Na kněze byl vysvěcen 21. června 1942 ve Lvově biskupem Eugeniuszem Baziakem.
Pracoval jako vikář ve farnosti Złotniki, kde 22. února 1944 zázrakem unikl smrti z rukou OUN-UPA. Po příchodu do Lvova působil ve farnosti svaté Máří Magdalény. Po znovudobytí Lvova Sověty v listopadu 1945 odešel do exilu do Katovic, kde působil jako farář ve farnosti Krista Krále.
V letech 1946-1951 studoval na Katolické univerzitě v Lublinu a získal doktorát z filozofie. Rok působil jako asistent na Filozofické fakultě Katolické univerzity v Lublinu. Kvůli sílícím komunistickým represím proti Katolické univerzitě v Lublinu odešel v roce 1952 do Olsztyna, kde vyučoval v tamním semináři a zároveň pomáhal v pastoraci v Orzechově a Pluskách.
V letech 1954-1957 byl farářem v Gutkowě a poté až do roku 1960 akademickým kaplanem. V roce 1962 se vrátil do Lublinu, kde se stal docentem na katedře pastorální teologie Katolické univerzity v Lublinu.
Dne 3. prosince 1965 byl jmenován biskupem v Przemyślu. Vysvěcen byl 6. února 1966 v katedrále v Przemyślu primasem polským, kardinálem Stefanem Wyszyńským. Jako biskupské povolání si vzal slova "Deus Caritas" (Bůh je láska). Dne 16. února 1967 se stal členem Hlavní komise polského episkopátu.
Od roku 1975 byl členem biskupské komise pro všeobecnou pastoraci a komise pro výstavbu kostelů. Předsedal komisi "Justitia et Pax". 3. června 1991 mu papež Jan Pavel II. udělil hodnost arcibiskupa ad personam a 25. března 1992 ho povýšil na arcibiskupa metropolitu přemyslovského.
Komunistické úřady ho považovaly za jednoho ze svých hlavních odpůrců, vedle kardinála Stefana Wyszyńského a kardinála Karola Wojtyły. Během svého 28letého působení v diecézi Przemyśl rozvinul širokou škálu pastoračních a organizačních aktivit. V té době se značně rozšířila farní síť (vzniklo více než 220 nových farností), bez povolení úřadů bylo postaveno asi 200 farních kostelů a asi 170 filiálních kostelů. Z jeho iniciativy byla v Przemyślu postavena nová budova semináře pro výuku. Reformoval teologická studia.
V lednu 1978 rozdělil diecézi na 10 arcibiskupství. Výrazně zvýšil počet děkanátů. Na jeho žádost primas kardinál Stefan Wyszyński 3. dubna 1975 obnovil činnost kolegiátní kapituly v Jaroslawi a kolegiátní kapituly v Brzozowě.
Mezi nejvýznamnější pastorační události jeho působení v diecézi patřily: Velká novéna a oslava milénia křtu Polska a peregrinace kopie obrazu Panny Marie Čenstochovské.
V červnu 1991 papež Jan Pavel II. vykonal historickou návštěvu diecéze (v Rzeszowě a Przemyślu), během níž blahořečil bývalého przemyšlského biskupa Józefa Sebastiana Pelczara (1900-1924).
17. dubna 1993 přijal papež Jan Pavel II. rezignaci arcibiskupa Ignacyho Tokarczuka na jeho úřad. Od 16. července 2011 je nejstarším polským biskupem.
Modlitba růžence za zesnulého arcibiskupa ve dnech 29., 30. a 31. prosince v 16.00 hodin v předpohřebním domě na ulici Słowackiego 104 v Przemyślu. Vývoz z biskupského domu v Przemyślu se bude konat v úterý 1. ledna 2013 v 15.00 hodin. V 15.30 hodin v arcikatedrále v Przemyslu Mše svatá bude sloužena. Pohřeb se uskuteční ve středuSlavnostní ceremoniál se uskuteční 2. ledna 2013 v 11.00 hodin v arcibiskupské katedrále v Przemyslu.
Arcibiskup Józef Michalik, metropolita přemyšlský
Biskup Adam Szal, pomocný biskup
Kéž mu Pán dopřeje věčný odpočinek a kéž mu svítí světlo věků.
Zdroj: www.przemyska.pl
Na obrázku: Arcibiskup Ignacy Tokarczuk vyznamenaný polským prezidentem Lechem Kaczyńským Řádem bílého orla. Varšava, 3. května 2006.
