(Článek byl se souhlasem redakce přetištěn v plném znění z portálu "wpolityce.pl")

 

Tisk a televize informovaly o nedávné návštěvě Jarosława Kaczyńského v komunitním sirotčinci v Łopuszce Małé na Podkarpatsku velmi povrchně: bývalý premiér se prošel s jeho hostitelem, poslancem Janem Burym, po rybníce vedle zámku; řekl, že "neexistuje rozpor mezi Polskem solidarity a moderním Polskem"; a - "nevýrazná" odpověď na "nevýraznou" otázku novináře TVN, "zda bude mluvit o vládní koalici s PSL, pokud vyhraje volby?".

 

Mezitím osoby poslance Jana Buryho a profesorky Józefiny Hrynkiewiczové, s nimiž Jarosław Kaczyński stál na tiskové konferenci na schodech sirotčince, jsou natolik výrazné, stejně jako samotné místo návštěvy, že bylo těžké se nezajímat o hlubší smysl příjezdu lídra strany Právo a spravedlnost do Łopuszky Małé. Tím spíš, že jeho slova o tomto místě a těchto lidech byla tak významná:

 

"Nacházíme se na místě, kde se uskutečňuje myšlenka moderního a solidárního Polska. Dalo by se říci, že je to místo mých snů. Je to místo, kde jeden člověk, samozřejmě spolu s mnoha dalšími, kteří ho podporují, zorganizoval něco mimořádného, něco, co je jedinečné v měřítku, myslím, širším než Polsko. Vkaždé společnosti se najdou takoví lidé, dalo by se říci "příliš dobří". Pokud se to spojí se schopností jednat a organizačním talentem, pak máme výsledky tohoto druhu. Příkladem takového člověka je pan Jan Bury. Z ničeho, ve zdánlivě bezvýchodné situaci, vytvořil sociální instituci, která je již dnes velká a skutečně velmi potřebná a která pomáhá mnoha lidem, včetně dětí a těch nejpotřebnějších. Pomáhá tak účinně, že svěřenci tohoto sirotčince, mladí lidé, kteří nyní dosahují dospělosti, dostávají také bydlení. Přál bych si, aby se takto chovalo celé Polsko, když jde o řešení obtížných a bolestivých sociálních problémů. Všechno je možné, pokud oslovíte takové lidi, a ne lidi, kteří myslí jen na svůj prospěch a na svůj zisk, kteří odmítají všechno, co je společné," řekl bývalý premiér a zároveň se podělil o svůj dojem, že tito druzí lidé jsou bohužel často "základem této společenské konstrukce, která se v Polsku vytvořila v posledních 20 letech". A to je třeba změnit!

 

Jaroslaw Kaczynski v komentáři k Podkarpatské listině pro Sejm jménem strany Právo a spravedlnost poznamenal, že:

 

"Jsou v něm dva lidé, kteří jsou obzvláště kvalifikovaní pro řešení sociálních otázek. Je zde poslanec Jan Bury, který má velké praktické úspěchy. A pak je tu profesorka Józefina Hrynkiewiczová, která působí na Institutu aplikovaných společenských věd Varšavské univerzity a má velké úspěchy ve vědecké sféře právě v této oblasti. Přítomnost těchto lidí v parlamentu skutečně posílí tuto prosociální frontu, která je potřebná jak ve společenském životě, tak pro úřady.".

 

Na tiskové konferenci jsem se předsedy strany Právo a spravedlnost zeptal, zda bude v případě volebního vítězství pokračovat v přídavcích pro rodiny, které jeho vláda zavedla před čtyřmi lety, a zda je rozšíří. A tohle jsem slyšel (i když televizní diváci to neslyšeli):

 

"Prorodinná politika je jedním z našich hlavních cílů, protože dnes dochází k vylidňování Polska a každá zodpovědná vláda by se měla zaměřit na rodinu, na její posílení a rození dětí. A to nikoli slovy, ale skutky - tedy penězi. Víme však, že v současné době zažíváme krizi veřejných financí a že existuje určitá posloupnost opatření. Nejprve se musíme dostat z krize a dostat situaci pod kontrolu, a teprve poté přijmout další opatření, která obohatí polské rodiny. Doufáme, že se nám v průběhu roku podaří dostat krizi pod kontrolu a že pak bude možné tato opatření dále rozvíjet. Mohu vám slíbit jedno: od těchto prorodinných opatření neustoupíme. Rozhodně neuděláme krok zpět a kroky správným směrem budou učiněny, jen když to bude možné."

 

Když s odjezdem Jaroslawa Kaczynského četné televizní štáby spěšně opustily Lopuszku Malou, nemohl jsem se ubránit zvědavosti na dva lidi, jejichž přítomnosti v parlamentu si vůdce jedné ze dvou největších politických sil v naší zemi tolik vážil. Tohle mi řekli:

 

Rozhovor s Janem Burym: "Ve skutečnosti jsem sociální aktivista, ne politik"

 

"Dalo by se říct, že jsem se společenským životem začal náhodou. Po primici mého syna, která se konala v roce 1991, přijel do Markové jeho profesor, lektor filozofie, otec Franciszek Rząsa, a přesvědčil mne a mou ženu, abychom vedli Nadaci Jana Pavla II. na pomoc mládeži "Wzrastanie". A tak to začalo. Díky tomu jsme se této činnosti zcela oddali. Po smrti manželky jsem se před šesti lety přestěhoval do zámečku v Łopuszce Małej, kde žiji se svými malými svěřenci dodnes. Ve skutečnosti jsem sociální pracovník, ne politik. Pro všechny jsem prostě "děda Jasio".

 

Nadace se stále vyvíjí. Uveďte prosím přehled jejího současného stavu.

 

"Myslím, že jako nevládní organizace je v docela dobré kondici. Denně se staráme o více než 2000 lidí, včetně dětí, mladých lidí z nefunkčních rodin, zdravotně postižených, vážně nemocných a lidí bez domova. Máme dva sirotčince - tady v Łopuszce Małé a nový, otevřený letos v Dynově. Provozujeme také 81 bezplatných mateřských škol pro 1200 dětí ve dvou okresech - Jarosław a Przeworsk. Mimochodem, zachránili jsme tři historické zámky: v Łopuszce Małej, v Dynowě a v Lipníku. Nedávno jsme díky grantu, který jsme získali společně s obcí Dynów, zahájili revitalizaci parku a zámeckého areálu vedle našeho dětského domova a také kompletní rekonstrukci zámku. Kromě toho provozujeme několik denních center a klubů pro děti z velmi chudých rodin, ergoterapeutické dílny pro zdravotně postižené, útulek pro muže bez domova v Jaroslawi a hospic v tomto městě. V současné době upravujeme budovu bývalé nemocnice v Przeworsku pro 30 žen bez domova. Doufám, že se nám to podaří."

 

Tím, že provozujete až 81 mateřských škol, jako byste dělali práci za místní úřady. Odkud získáváte peníze na jejich provoz?

 

Ano, máme partnera - Sdružení obcí země Převorské. Partneři nám, tedy nadaci, vedoucímu projektu, poskytli své prostory pro mateřská centra. Jménem nadace jsem požádal o 24 milionů PLN z Evropského sociálního fondu a získal je na tuto činnost. V mateřských školách realizujeme velmi krásný vzdělávací program, tzv. program malých projektů, který spočívá v rozvíjení a upevňování návyků malých badatelů u dětí. Doufám, že se v budoucnu stanou vědci pro Polskou republiku. Rodiče neplatí žádné poplatky, vše je zdarma.

 

Na nedostatek práce si rozhodně stěžovat nemůžete. Proč jste tedy stále poslancem? Proč znovu kandidujete do Sejmu?

 

"Být poslancem pomáhá při společenských a charitativních aktivitách. Nepochybně mi to usnadnilo získání peněz z Evropského sociálního fondu. Naše předškolní aktivity jsme zahájili v rámci starého rozpočtu EU, který skončil v roce 2006. A když přišel nový rozpočet na období 2007-2013, náměstek ministra pro místní rozvoj pan hejtman ve svých pokynech zakázal přesun peněz na pokračování komunitních mateřských škol. V té době už naše nadace provozovala 51 mateřských škol. V této dramatické situaci jsem vystoupil na výboru pro sociální a rodinnou politiku Sejmu za přítomnosti náměstka ministra Hetmana. A díky prezentaci naší sociální činnosti změnil náměstek ministra své rozhodnutí o směrnicích, prodloužil lhůtu pro podání žádosti a díky tomu jsme nejen nemuseli zlikvidovat našich 51 mateřských škol, ale založili jsme jich dalších 30. Znovu kandiduji do Sejmu, abych přesvědčil příslušné orgány, že tento typ sociální a charitativní činnosti je nesmírně potřebný a stojí za to ho podporovat."

 

A nelitujete, že na seznamu kandidátů do Sejmu za "Právo a spravedlnost" bylo vaše jméno uvedeno až na vzdáleném 15. místě?

 

Ne. Nikdy jsem neměl vysoké politické ambice. V předchozích volbách do Sejmu v 6. volebním období bylo mé jméno na seznamu nejprve na 15. místě, později jsem byl přesunut na 20. místo. Ale přesto mi voliči dali hodně hlasů a do parlamentu jsem se dostal. Pokud voliči mou aktivitu ještě ocení, pokusím se znovu zasednout v polském parlamentu a usilovat o citlivost polských zákonů a polských úřadů k situaci nejpotřebnějších lidí. No, náš seznam Podkarpatské Rusi je velmi silný. Myslím, že je nejsilnější v zemi. Je zde řada známých politiků a mnoho úředníků místní samosprávy. Takže si samozřejmě nejsem jistý, zda se dostanu do parlamentu. A stejně si s tím nedělám starosti. Mám co dělat - a když se nedostanu do Sejmu, budu se prostě víc věnovat svým dětem.

 

Rozhovor s profesorkou Józefinou Hrynkiewicz: "Budu se snažit přesvědčit všechny v parlamentu..."

 

Těžko se mi hledají vaše vlastnosti jako typického politika. Proč se chcete stát poslancem?

 

"Protože kdyby byla ohrožena sociální politika, rodinná politika, hrozilo by to i Polsku a Polákům. V současné době zažíváme demografickou krizi. Porodnost je velmi nízká, protože mladí lidé, kteří jsou zodpovědní, nemají příjem, práci ani domov, nezakládají rodiny a nemají děti. Proto musíme tuto krizi překonat a musíme udělat vše pro to, aby mladí lidé neodcházeli do zahraničí, aby tam nepracovali pro prosperitu cizích zemí a cizích společností. Musíme udělat vše pro to, abychom mladým lidem vytvořili dobré podmínky pro zaměstnání a výdělek, pro bydlení a výchovu dětí. Nemůže existovat dramatická volba mezi uspokojováním elementárních vlastních potřeb a pořízením dětí.

 

Proto se domnívám, že v tomto směru, který započal Jarosław Kaczyński, je třeba pokračovat. Pro Polsko dnes platí "být či nebýt" - bez ohledu na krizi! A celá společnost by o tom měla být důkladně informována, aby byla připravena přinést určité oběti a pomoci rodinám vychovávajícím děti. Pomoc všem dětem, včetně těch, které jsou umístěny v dětských domovech nebo pečovatelských zařízeních, protože jejich rodiče jsou příliš chudí na to, aby je uživili.

 

Musíme bojovat proti chudobě v rodinách. Musíme také bojovat proti špatnému fungování škol a zajistit, aby všechny děti měly přístup ke zdravotní péči, včetně stomatologických služeb. Pokud má devadesát a něco procent polských dětí zubní kaz, znamená to, že tyto děti jsou jednoduše zanedbané. Řekl bych, že jde o nesmírně důležité záležitosti.

 

Pokud se dostanu do Sejmu, budu se snažit přesvědčit všechny v parlamentu, že nejdůležitější věcí, kterou dnes musíme udělat, je podpora mladých rodin, které vychovávají děti."

 

Dotazováno a zaznamenáno: Jacek Borzecki

{galerie}buryihrynkiewicz{/gallery}