Pravé hodnoty jsou univerzální, nestárnou, nepodléhají momentálním trendům. Země, národy a společenství by se měly řídit trvalými hodnotami. Jedním z nich je identita. Polsko na něm po staletí budovalo svou nezávislost. Identita je to, co nám umožňuje být odlišní v rozmanitosti.

Před pěti lety, u příležitosti 60. výročí maďarské revoluce z roku 1956, jsem měl tu čest přednést projev v sídle maďarského Národního shromáždění v Budapešti. Dnes bych si na to nevzpomněl, nebýt rozhovorů v zákulisí, které jsem po něm vedl. Již před pěti lety jsme hovořili o tom, že naše spolupráce může být i dnes dobrým příkladem pro ostatní země Evropské unie.

Polsko a Maďarsko spolu po staletí dokázaly mluvit, respektovat vzájemné odlišnosti, někdy hrát na stejný klavír, jindy na několik různých. Chápeme, že bychom měli hovořit o společných zájmech a usilovat o společné cíle, ale zároveň respektujeme skutečnost, že naše cesty jsou někdy odlišné, že máme na řadu otázek rozdílné názory a že se navzájem nenutíme ke stejnému řešení.

Naše společná historie nás poučila: vypozorovali jsme, které ekonomické modely a legislativní řešení jsou pro zemi dlouhodobě výhodné. Někdy to, co se dnes zdá být chůzí proti větru, se po určité době ukáže jako nejlepší cesta pro ostatní. Vůči svým občanům však máme právo, a dokonce povinnost, řídit se svým svědomím, které je utvářeno univerzálními hodnotami a individuálními zkušenostmi.

Polsko a Maďarsko se v posledních letech staly skutečnými partnery, kteří vytvářejí nejen vlastní politiku, ale také ovlivňují dění v celé Evropě. Společný hlas Polska a Maďarska, stejně jako celé Visegrádské skupiny, začal znít hlasitěji, což usnadňuje přesvědčit Evropskou unii o našich hodnotách a vizích.

Proto si dnes dovolím připomenout tento projev, protože se mi zdá, že je navzdory uplynulému času stále aktuální. A také kvůli slovům, která jsem slyšel před pěti lety v Maďarsku: "Vzpomeňte si na svá slova za několik let. Podívejme se, zda jsou stále aktuální. Teprve pak budou pravdivé.

Vážený pane předsedo maďarského Národního shromáždění,

Vážený pane předsedo Spolkové rady Německa,

Vážení poslanci,

Excelence, Eminence,

Dámy a pánové

Je mi velkou ctí a výsadou promluvit v maďarském parlamentu v tento historicky výjimečný den, v den 60. výročí maďarského národního povstání, jménem přibližně 60 milionů mých krajanů žijících v Polsku a v zahraničí.

Děkuji za pozvání a možnost vystoupit jako zástupce Sejmu Polské republiky a polského lidu.

Jsem si vědom mimořádného významu tohoto okamžiku. Maďarsko je jednou z domovin moderní evropské demokracie a parlamentarismu, stejně jako Polsko. Viditelným důkazem toho je budova maďarského parlamentu, která zaujme nejen svou krásou, ale i silnými historickými kořeny v maďarské tradici a historii. Z tohoto důvodu se stal na více než sto let symbolem spojení mezi velikostí Maďarska a institucí parlamentu.

Naše vlasti zažily největší rozkvět právě v podmínkách parlamentarismu. Právě v polském a uherském Sejmu se formovaly vlastenecké postoje, chápání smyslu státu, právní kultura a odpovědnost za stát.

Když se v Evropě - na Západě i na Východě - prosazoval absolutismus, naši předkové v Uhrách a Polsku praktikovali demokracii. Tuto demokracii doprovázel nebývalý hospodářský rozvoj. Jsme hrdí na svou minulost, která je základem historické politiky dnešního Polska a Maďarska.

Polské i Uherské království vytvořily ve středověku jedinečný model státu, založený na spolupráci všech států a toleranci různých náboženství. Naši předkové dokázali čelit výzvám tehdejší doby.

Jedinečným rysem maďarských a polských osudů je jejich vzájemné prolínání a historické sbližování. Příčiny tohoto jevu bych viděl v pěstování podobných hodnot, které vycházejí z křesťanství, a v postoji k vlastní zemi, založeném na povinnosti sloužit vlasti.

Rovnost, svoboda a bratrství pro nás nejsou jen politická hesla, ale nezbytné a univerzální rysy politického života. Proto se Poláci a Maďaři v 19. století stali bojovníky za naši i vaši svobodu. Stejné heslo měli na svých praporech i v roce 1956, kdy vystoupili proti "říši zla" Sovětského svazu a proti komunismu, který byl v rozporu s evropskými hodnotami a ohrožoval národy střední Evropy.

Polsko-maďarskou solidaritu z roku 1956 nelze pochopit bez minulosti. Odvolám se na tři symboly.

Nejprve - ve stejné historické době - na konci 10. století Poláci a Maďaři nejen přijali křesťanství latinského ritu, ale také zde ve střední Evropě vybudovali vlastní státy, které jí daly nejdůležitější politické a kulturní rysy. Hlavní centra politické a náboženské kultury v této části Evropy jsou polského nebo maďarského původu.

Druhým důvodem je, že ze šesti královských erbů, které visí v hlavních sálech maďarského parlamentu (rovněž v tomto sále), jich pět označuje společné panovníky a dynastické vazby. Dnes bychom řekli, že Polsko a Maďarsko tvořily po většinu své historie politické a vojenské spojenectví. Potvrdily to bitvy u Varny a Mohače, vzájemná pomoc v národních povstáních v 19. století a během obou světových válek.

Za třetí, v důležitých a obvykle obtížných situacích se Poláci a Maďaři obraceli na Boží Prozřetelnost a důvěřovali jí. Od roku 1823 zpíváme v maďarské hymně: "Bože, ochraňuj Maďary a uděl jim své milosti!". O několik let dříve, v roce 1816, zněla polská národní píseň: "Bože! Po tolik staletí jsi Polsko obklopoval leskem moci a slávy." Polsko a Uhry se na několik století staly oporou křesťanství a ochranou Evropy.

Polsko a polský národ zůstanou Maďarsku navždy vděčni za pomoc, které se Polákům, včetně polských občanů židovského původu, dostalo v Maďarsku během druhé světové války. Citové pouto mezi našimi národy přežilo i těžké období druhé světové války.

Bez ohledu na naše rozdíly byl náš osud po druhé světové válce stejný. Byli jsme za "železnou oponou". V roce 1956 Poláci a Maďaři opět sáhli k aktu nezávislosti a ve vzájemné solidaritě bojovali za stát, hodnoty a demokracii. Nespornými státníky té doby, "králi bez koruny", byli polský primas Stefan Wyszyński a uherský primas Józef Mindszenty. Byli to oni, kdo upozorňovali na to, že bez hodnot není nezávislosti a demokracie a že kolaborace s okupanty není slučitelná se smyslem státu Polska a Maďarska a má své hluboké historické opodstatnění. Dali našemu odporu téměř misionářský rozměr.

Jsme vděčni za maďarskou vzpomínku na solidaritu Poláků v roce 1956. To se projevilo v podobě humanitárních transportů a dodávek krve pro bojující povstalce, což tak krásně připomíná pamětní deska odhalená před několika dny na náměstí Jozefa Béma v Budapešti.

Jsem Polák, a proto jsem Evropan. Jste Evropan, protože jste Maďar. Tento řád, tento vztah příčiny a následku bude platit i v budoucnu, protože Evropu obývají národy, a nikoliv evropský národ s jednotnými etnickými a kulturními charakteristikami.

Poláci i Maďaři mají také středoevropskou identitu. Tato identita nezávisí ani na hranicích regionu, ani na hledání jeho centra či nejvýznamnějších památek. Nejdůležitější je vědomí, že žijete ve střední Evropě, a ztotožnění se s její historií.

Heslo Evropské unie "sjednoceni v rozmanitosti" je ve střední Evropě dobře známé. Právě rozmanitost je silnou stránkou našeho regionu, která po staletí určuje kulturu a společenský a hospodářský život. Rozmanitost dodala sílu také Polsku a Maďarsku. Ve střední Evropě byla odmítnuta zásada "rozděl a panuj", kterou nahradilo jiné heslo - "nic o nás bez nás".

Důsledně odmítáme politiku homogenizace evropských národů. Připomíná to praktiky z minulých dob. Polsko-maďarské dějiny dokazují, že je možné být přáteli a přitom si zachovat odlišnosti, žít v suverénních a silných státech a praktikovat vlastní variantu demokracie.

Protože jsme v minulosti přišli o své vlastní země, po dvou světových válkách a po studené válce v Polsku a Maďarsku, víme, jakou cenu má svoboda. Víme také, že nedostatečná reforma nebo reforma provedená příliš pozdě nevyhnutelně vede k neúspěchu a katastrofě. Z tohoto důvodu se zasazujeme o rychlou obnovu Evropské unie a dobře si pamatujeme rozpad polsko-litevské a maďarsko-rakouské unie.

Dámy a pánové,

Vážení maďarští přátelé,

Dobrý den! - Takto se po staletí zdravili naši předkové v Polsku a Maďarsku.

Dobrý den! - I já zdravím maďarské studenty přítomné v tomto sále, kteří v říjnu 1956 vyšli do ulic jako projev solidarity s Polskem a poté se chopili zbraní.

"Bůh ochraňuj Maďary a dopřej jim svou přízeň".

Isten, áld meg a Magyart! (výslovnost: Iszten ald meg o Mogyart!)