Pobočka Arboreta v Cisové na Podkarpatsku hostila 3. července konferenci Kulturního sdružení Przemyśl s názvem "Kulturní sdružení Polska. Události a lidé devatenáctého a dvacátého století - Przemyśl, Ziemia Przemyska a Podkarpacie v Karpatské Evropě.
- Zaměřujeme se nejen na Podkarpatskou Rus, ale i na celou střední Evropu, Evropu Karpat. Tímto způsobem se připojujeme k hledání atributů, symbolů regionu a ukazujeme, že střední Evropa má svou vlastní identitu," uvedl předseda zahraničního výboru Marek Kuchciński, který je zároveň předsedou reaktivované Společnosti, jež působila v 80. letech a vydává mimo jiné časopisy "Cultural Strych", "Spojrzenia Przemyskie" a organizuje výstavy či setkání intelektuálů z celého světa.
Konference v Cisové byla druhým setkáním v řadě, předchozí se konalo během konference Europa Karpat v květnu tohoto roku. Hlavním tématem setkání bylo kulturní a přírodní dědictví na příkladu díla Jana Gwalberta Pawlikowského a Jerzyho Pióreckého, které představil mimo jiné ředitel Arboreta. Narcis Piórecki a předseda Společnosti přátel vědy Waldemar Wiglusza také obrazy Karpat v dílech významných osobností, jako jsou Stanisław Vincenz, Kazimierz Wierzyński a svatý Jan Pavel II, které představil prof. Krzysztof Dybciak, jehož přednášku uvádíme v plném znění:
Dědictví je odkaz, který jsme převzali od předchozích generací a kterým vybavujeme ty, kteří přijdou po nás. Na Zemi už není žádné místo, které by se nezměnilo, nebylo přetvořeno nebo znehodnoceno lidskou činností.
Nemáme se čím chlubit a ani stud nestačí, když se podíváme na stav přírody, který předáváme mladším obyvatelům Země. Ve smutné krajině sobectví, chamtivosti, nedostatku znalostí a podřizování obecného dobra vlastním zájmům však narážíme na výjimečné osobnosti - ukazatele. Tito lidé se svou odvahou, talentem a pracovitostí snažili v minulosti a snaží se i nyní zachovat, ochránit nebo alespoň popsat kus přírody, který měli rádi," řekl ředitel Arboreta Bolestraszyce během nedělní konference Przemyšlského kulturního sdružení v jeho pobočce v Cisové na Podkarpatsku. Narcyz Piórecki představil profily botaniků 19. století ze Lvova a Přemyšlska, včetně Jana Gwalberta Alexandra Pawlikowského, který v roce 1934 vedl k přijetí parlamentního zákona o ochraně přírody, který platil až do roku 1949 a stanovil, že "příroda je chráněna ve své celistvosti, včetně země, jejích útvarů, jeskyní, stojatých a tekoucích vod, vodopádů, břehů těchto vod, zvířat, rostlin, minerálů a zkamenělin".
Ministr školství byl zvláštním hostem konference ACI Przemyslaw Czarnek a místopředseda Státního fondu na ochranu životního prostředí Slawomir Mazurek.
Slawomir Mazurek Představil úkoly podporované NFOŚ, tj. udržitelný rozvoj, adaptace na změnu klimatu, energetický přechod, přechod na obnovitelné zdroje energie, ekomobilita, nízkouhlíková ekonomika s uzavřeným cyklem, racionální využívání vody. - To, co bylo donedávna v oblasti ekologie pouhou myšlenkou či vizí, se stává aktuální výzvou před našima očima a stále častěji každodenní praxí," zdůraznil náměstek předsedy Státního fondu životního prostředí. Mazurek upozornil, že velká klimatická reforma, označovaná jako zelená revoluce, se v praxi týká téměř všech odvětví. Důsledky války i této revoluce již pociťuje každá domácnost a polský stát se svými strukturami na to musí být a je dobře připraven.
Przemyslaw Czarnek řekl, že v době protikřesťanské kulturní a sociální revoluce se zprostředkování pravdivého pohledu na člověka, jeho role ve společnosti, jeho přirozenost, včetně informací o jeho sexualitě v kontextu lásky mezi lidmi, jeví jako nezbytné pro záchranu a předání dědictví a základů latinské, křesťanské civilizace dalším generacím, řekl.
Vysvětlil také potřebu obnovit výuku nedávných dějin v kontextu současnosti v rámci předmětu Dějiny a současnost.
- Mladší generace Poláků neznají nedávnou historii a historické procesy, které mají přímý vliv na současnou realitu. Proto jsou tak náchylní k manipulacím, které jim škodí. S tím skoncujeme. Zavádíme nový předmět v prvním a druhém ročníku střední školy pro všechny," řekl.
- Hovoříme-li o společném dobru společnosti, nelze ho oddělit od specifického kulturního dědictví. Slovo "dědictví" však označuje jak něco, co je dnes přítomné, tak něco, co má svůj původ v historii. Ano, zdědili jsme určité způsoby pěstování společného dobra - to z nás například dělá Poláky, a ne Němce nebo Rusy. My Poláci jsme naopak zdědili bohatou kulturu Rzeczpospolité - jak v dlouhých dějinách první republiky, tak v mnohem kratších, ale tak důležitých dějinách 19. století a nové nezávislosti, poté v nesmírně těžkých dobách války a poroby až po třetí republiku a naše dny," zdůraznil ministr.
- Je zřejmé, že naše školství i vzdělávací politika polského státu by měly vycházet z kulturního dědictví Polska a zůstat s ním v souladu. To je mimochodem široká oblast, protože naším dědictvím jsou zároveň určité statky a principy, stejně jako ochota tolerantně respektovat hosta nebo uprchlíka jiné kultury," uvedl ministr.
Foto: Marta Olejnik
