Všichni potřebujeme silnější Evropu. Tato síla by však měla vycházet ze zdravých vztahů mezi členskými státy, respektování národních rozdílů, kulturních odlišností a politické svébytnosti. Konkurenceschopnou, bezpečnou a moudrou Evropskou unii mohou vybudovat nikoli státy, ale silné země a národy.
Na začátku prosince zveřejnil šéf SPD Martin Schulz svou myšlenku přeměnit Evropskou unii do roku 2025 ve Spojené státy evropské. To není rozumný nápad. Členské státy proti němu předkládají řadu důkazů. Znepokojuje mě, že v každodenních politických sporech stavíme barikády a utvrzujeme se ve vlastních názorech, místo abychom spolu mluvili. Dnes se toto zakořenění, tato izolace, připisuje stoupencům národních států.
Martin Schultz se vrací do historie. Říká, že jeho strana poprvé navrhla vytvoření Spojených států evropských téměř před 100 lety. Odkazuje na odstavec Heidelberského programu Sociálně demokratické strany Německa přijatého v roce 1925. Tato diskuse je však mnohem starší a stojí za to se vrátit ještě dál, abychom viděli, že Poláci přispěli do diskuse o směrech změn.
Na tomto místě připomínám dokument Wojciecha Bogumiła Jastrzębowského z 3. května 1831 nazvaný "Wolne chwile żołnierza polskiego, czyli myśli o wiecznym pokoju między narodami ucywilizowanych". Její podstatnou součástí byla Ústava pro Evropu. Jastrzębowski ve svém pojednání píše o Evropě jako o federaci národů hovořících různými jazyky, ale podléhajících stejným obecným politickým zásadám. Pro Jastrzębowského, tehdy mladého vědce a účastníka listopadového povstání, bylo důležité zachovat národní rozdíly. Psal o sjednocení jako o šanci na mír. Jeho vize byla zčásti utopická a je obtížné ji dnes bez obalu předložit jako téma k diskusi o budoucnosti moderního světa. Je však zřejmé, že i v dobách boje za nezávislost v 19. století mysleli Poláci na širší dobro, na budoucnost kontinentu, a ne jen na své vlastní oblasti, které byly v krvavých bojích odtrženy od záborů.
Nemusíme tedy používat pouze historické příklady uváděné západoevropskými zeměmi, které se často snaží zavést narativ, který omezuje hlas diskutujících a připomíná, že náklonnost k vlastnímu národu, tradicím, odlišnostem je po staletí žhavým tématem.
Není také pravda, že Polsko je ve svých návrzích na změny v EU osamocené. Za zmínku stojí například diskuse, která probíhá v samotném Německu. Slova Martina Schulze kritizoval předseda Spolkového sněmu Wolfgang Schaeuble: "V době neuvěřitelně rychlých a hlubokých změn všude v Evropě cítí lidé potřebu najít oporu v tradici národního státu." - V rozhovoru pro deník Tagesspiegel politik CDU vysvětlil.
To ukazuje, že polský hlas je v mezinárodní diskusi důležitý. Mohl bych se připojit k tomu, co říká Wolfgang Schaeuble o chybě, že lidé přicházejí o pocit bezpečí a národní vazby. Souhlasím s tím, že Evropa musí být silnější a musí se změnit, ale ne na úkor národní identity.
Tento spor se zdá být v médiích velmi ostrý. Zahrnuje rozhodná prohlášení, varování a hrozby. Právě díky parlamentní diplomacii se nám daří lépe komunikovat. Ne v Evropském parlamentu, ale na úrovni národních parlamentů. Jedná se o méně okázalou, ale velmi důležitou formu diplomacie. Tento způsob vedení sporů a vyjednávání v současné době nepřitahuje tolik kamer, a možná právě proto je zde větší možnost klidné diskuse o vlastních potřebách a upřímného vyjádření názorů. Je třeba připomenout, že volby do zákonodárných sborů mají vyšší volební účast a že právě v národních parlamentech se formují základy zahraniční politiky země.
Dnes mohu říci, že obraz diskuse o budoucnosti Evropské unie je mnohem plnější, když zklidníme emoce a podíváme se na diplomacii šířeji a hlouběji. Schulzova myšlenka Spojených států není ničím novým a ještě předtím, než o ní SPD promluvila, se o ní vedl spor mezi politiky, filozofy a vědci. Síla Spojených států nemůže být slabostí národů. Pro Poláky je obtížné (a oprávněně) pochopit, že bychom se po letech boje za nezávislost měli stát jedním z mnoha států ve velké politické struktuře. Mezinárodních diskusí se raději účastníme z pozice nezávislého, komplexů zbaveného polského národa.
Marek Kuchciński
Anglická verze:
http://www.sejm.gov.pl/Sejm8.nsf/v4Komunikat.xsp?documentId=B97E4A8C8D814EF9C125820C0042DF09&lang=EN
