(23.06.2022)

Žijeme ve čtyřrozměrném světě. Tři rozměry se vztahují k prostoru. Jeden se týká času. Otázka změny hranic, existence či neexistence našich zemí na mapě už dávno rozhodla o tom, že nikde jinde než ve střední Evropě tyto vektory necítíme v hlavě a takříkajíc na vlastní kůži. Dokážeme vycítit, kdy se dějiny zrychlují. Následující článek je dílem čtyř lidí, kteří se v průběhu let podíleli a podílejí na práci zemí Visegrádské čtyřky.

Patříme ke generaci, která se snažila udělat maximum pro nástup demokracie, občanských svobod a svobodného tržního hospodářství. Válka na Ukrajině narušila přirozený vývoj v celé Evropě. Považujeme proto za svou povinnost vyjádřit se k současné situaci a k budoucnosti. Ačkoli politiky, které naše země provádějí ve prospěch našich národů, nebyly, nejsou a pravděpodobně ani v budoucnu nebudou vždy slučitelné, jednomyslně jsme odsoudili ruskou agresi proti Ukrajině. Naše země poskytly humanitární pomoc obětem válečného násilí v rozsahu, který překvapil světové veřejné mínění.

Ačkoli jsme země v první linii, naši občané zůstávají většinou klidní a naše společnosti a ekonomiky se s novými výzvami a nemalými náklady války vyrovnávají lépe než většina zemí Evropské unie. Rozsah výzev, kterým čelíme, také není zanedbatelný.

Jsme si vědomi svých slabin. Možná však nastal čas, abychom si uvědomili i svou vlastní sílu. A nejde jen o rychlost a úroveň organizace pomoci milionům válečných uprchlíků z Ukrajiny. Což se zdá být obzvláště výmluvné, zejména v kontextu let 2015-2016 a následných snah mnoha větších a bohatších zemí EU intenzivně usilovat o přerozdělení dvoumilionové vlny migrantů a jejich životních nákladů.

Rostoucí brutalita války na Ukrajině nám všem umožnila uvědomit si, že Evropa není jen geopolitickým prostorem, v němž jednotlivé státy sledují své partikulární zájmy. Evropa je jednota. A zároveň respektovat rozmanitost jednotlivých států a národů. Ve jménu tohoto přesvědčení naše národy vyjadřují touhu pomáhat a být solidární s ostatními. Vychází z přesvědčení, že křesťanské hodnoty, přirozená práva, přirozená důstojnost lidské bytosti, demokracie, svoboda projevu vytvářejí optimální prostor pro život a práci: pro jednotlivce, národ i společnost. To je to, co nás odlišuje. Na východě. A stále častěji také na současném Západě. Je také rozhodujícím faktorem úspěchu, kterého jsme všichni v posledních letech dosáhli, a velkolepého tempa rozvoje střední Evropy. Co se týče rozsahu růstu HDP - po dvě desetiletí nejrychlejší v EU a jeden z nejrychlejších na světě.

Chceme silnou střední Evropu v silné Evropě, která zahrnuje celou Ukrajinu i další země, které se již léta ucházejí o členství v Evropské unii. Mnohé nasvědčuje tomu, že Evropská unie vyjde z této války silně oslabena. O to důležitější je, aby "město na vysočině" v oblasti - Visegrád , jakýsi symbol středoevropské spolupráce, by měl nést břemeno odpovědnosti za budoucnost Evropské unie. Zásada "svobodný se svobodným, rovný s rovným", která je hlavním principem spolupráce V-4, Trilaterály a dalších klíčových formátů středoevropské spolupráce - jako je Karpatská Evropa - by měla bezpodmínečně platit i v Evropské unii. Organizace, která v souladu se svým názvem a původním záměrem svých zakladatelů musí zůstat celoevropským subjektem a zároveň unií.

Za druhé, nelze zavírat oči před skutečností, jakou roli hrála a stále hraje pomoc NATO, zejména americká pomoc nejsilnější armádě v regionu - ukrajinské armádě. Závěr? Zachovat svobodu a suverenitu našich zemí. K Severoatlantickému paktu neexistuje žádná rozumná alternativa. NATO, stejně jako EU, není a nemůže být pouhým konzumentem míru. Musí zůstat jeho tvůrcem.

Za třetí, je nejvyšší čas, abychom se realisticky a účinně naučili, a to i s ohledem na výzvy a potřeby, které teprve přijdou, "zpeněžit" mírovou a odpovědnou politiku středoevropských států (nejen V-4). Politika, z níž budou mít prospěch i ty země, jejichž představitelé dnes vidí dlouhodobější zájem na Evropě jako celku. Konsensus a užší spolupráce jsou na dosah.

Alternativu vytváří jiný svět v rámci reality divide et impera. Ta klepe, nebo spíše již stojí, na náš práh.

Premier Jan Figiel, bývalý místopředseda parlamentu, evropský komisař, Slovensko

Reproduktor Marek Kuchciński, Předseda zahraničního výboru Sejmu,Polsko.

Ministr Zsolt Németh, Předseda zahraničního výboru Národního shromáždění, Maďarsko

Premier Alexandr Vondra, Poslanec Evropského parlamentu, Česká republika.

*Článek se současně objevuje na mandiner.hu; konzervativnynoviny.cz; wpolityce.pl; postoj.sk.