20. září 1988 pronesla Margaret Thatcherová v belgických Bruggách projev, který byl varováním a důležitým poučením, zejména dnes, kdy Evropská unie začala diskutovat o budoucnosti Evropy, jako by šlo o nový pojem, o kterém nikdo předtím neuvažoval. Utopie nikdy nenastane, protože víme, že by se nám nelíbila, kdyby nastala," varoval před 33 lety britský premiér. Namísto utopie potřebujeme spolupráci jako svobodný se svobodným, rovný s rovným.

Evropské společenství patří všem svým členům, řekl britský premiér na College of Europe.

Musí odrážet tradice a aspirace všech svých členů. (...) Snaha potlačit národnost a soustředit moc v centru evropského konglomerátu by byla velmi škodlivá a ohrozila by cíle, které sledujeme.

Evropa bude silnější právě proto, že v ní bude Francie jako Francie, Španělsko jako Španělsko, Británie jako Británie, každá se svými zvyky, tradicemi a identitou. Bylo by šílenstvím snažit se je vtěsnat do nějaké evropské osobnostní identity. Někteří z otců zakladatelů Commonwealthu se domnívali, že by mu Spojené státy americké mohly být vzorem. Celá historie Ameriky se však od Evropy velmi liší.

V Evropské unii se však dnes mluví o dvourychlostní Evropě, o rozdělení namísto spolupráce, o lepších a horších hodnotách, o tom, kdo si členství ve strukturách zaslouží a kdo ne. Právě Polsko a střední Evropa jsou dnes dědici slov britské premiérky, protože právě vlády zemí našeho regionu zdůrazňují právo provádět vlastní politiku v souladu s hodnotami svých národních společenství, suverénně rozhodovat o vlastní politice, být křesťany, Poláky, Slováky, Čechy, Maďary a Litevci, a ne utopickými Evropany, jejichž pokus o vytvoření identity označila Margaret Thatcherová za šílenství, ale kteří jsou nyní prezentováni jako nevyhnutelná budoucnost Evropy. Poselství britského premiéra bylo v našem regionu aktuální již v 16. století a blízké jagellonské doméně z doby Lublinské unie: "rovný s rovným, svobodný se svobodným". Evropa bude silnější právě proto, že má Polsko jako Polsko. Je těžké nesouhlasit s tím, že Bylo by bláznovstvím snažit se ji vtěsnat do nějaké evropské osobnostní identity. Společenství není samoúčelné. Není ani institucionálním nástrojem, který lze neustále měnit podle diktátu nějakého abstraktního intelektuálního konceptu."

Těmito slovy bychom měli varovat ty, kdo usilují o to, aby se Evropská unie stala federací, která stanoví morální zákony pro své členy.

Margaret Thatcherová v Bruggách také označila za ironii, že západní země, vědomy si nebezpečí centralizace moci v tehdy ještě existujícím Sovětském svazu, se ideologicky ubírají stejným směrem. Vyzvala, aby nebyla zpochybňována úloha, kterou NATO po desetiletí hrálo pro mír v Evropě a která je zpochybňována i dnes.

Zdůraznila, že je důležité nezapomínat na sousedy naší komunity. Tehdy hovořila o Praze, Varšavě a Budapešti, které byly železnou oponou odříznuty od svých evropských kořenů. Dnes jsme to my, zástupci zemí střední a východní Evropy, členové Evropské unie, kteří na parlamentních konferencích, zasedáních zahraničních výborů, mnohostranných a dvoustranných jednáních připomínáme, že za naší východní hranicí probíhá válka, že běloruská společnost chce svobodu a že země na východ a jih od hranic EU chtějí vstoupit do evropského společenství. Evropa se nezastavuje u Evropské unie, ať už geograficky nebo kulturně, a my se snažíme dívat na Kyjev, Tbilisi, Minsk, Bělehrad a Skopje stejným způsobem, jakým se Margaret Thatcherová dívala na Varšavu, Prahu a Budapešť, které byly odděleny od společenství.

V roce 2016 jsem na konferenci předsedů parlamentů Evropské unie v Lucemburku navrhl deklaraci "Evropa solidárních států", v níž jsem zdůraznil potřebu obnovit Evropskou unii, ale nikoliv směrem k budování evropského federálního státu. To nevyřeší nejdůležitější problémy našeho kontinentu. Evropská unie potřebuje změny, ale ty lze uskutečnit pouze prostřednictvím otevřené diskuse v jednotlivých zemích a v evropských institucích, mezi všemi členskými státy, na základě rovnosti a konsensu. EU musí být blíže občanům, ale to mohou zajistit pouze národní parlamenty.

Mk