Stefan Banach (narozen 30. března 1892 v Krakově, zemřel 31. srpna 1945 ve Lvově) - polský matematik, jeden z představitelů lvovské matematické školy. Byl tvůrcem funkcionální analýzy, rozsáhlého a v moderních aplikacích důležitého odvětví matematiky, které pomohlo najít rovnice používané k popisu složitých přírodních jevů, včetně kvantové mechaniky.

Člen Polské akademie věd (1924), člen korespondent Akademie věd Ukrajinské SSR (1940).

Banachovy první práce se týkaly Fourierových řad (v prvním článku publikovaném společně se Steinhausem negativně vyřešil problém konvergence středních hodnot dílčích součtů Fourierových řad), ortogonálních funkcí a řad, Maxwellových rovnic, odvozených funkcí, měřitelných funkcí a teorie míry. Ve své doktorské práci (publikované v roce 1922) a v monografii Théorie des opérations linéaires podal první axiomatickou definici prostorů, později po něm pojmenovaných (Banachovy prostory), které sám definoval jako Prostory typu B. Nakonec položil základy funkcionální analýzy, která je nesmírně důležitá pro moderní aplikace matematiky. Uvedl její základní věty a zavedl její terminologii, kterou přijali matematici na celém světě.