Foto: Piotr Michalski

Opevněné komplexy a válečné hřbitovy z posledního století habsburské mnohonárodnostní monarchie mají šanci zapsat se na prestižní seznam světového dědictví UNESCO. Dopis v tomto smyslu zaslal předseda Sejmu Marek Kuchciński a požádal ministra kultury Piotra Glińského o podporu.  Psaní část 1 Psaní část 2 Předsedové visegrádských parlamentů se k této myšlence již vyjádřili kladně.

V zemích střední, východní a jižní Evropy se nachází soubor památek s jedinečnými a univerzálními rysy. Představují mozaiku zkušeností a názorů v oblasti obranné architektury tehdejšího světa. Stavby těchto opevnění sehrály významnou roli během krvavé první světové války a vstoupily do světového kánonu válečné historie, stejně jako tomu bylo v případě pevnosti Przemyśl, nazývané "Verdun východní fronty".

Válka ukončila existenci poslední evropské monarchie založené přímo na středověkých principech Svaté říše římské národa německého, která se modernizovala v duchu univerzalismu a pluralismu. Jejím posledním plodem byl mimořádný prostorový projekt válečných hřbitovů. Tento obrovský logistický i umělecký počin byl výrazem jedinečného přístupu k obětování života vojáků. Archaický rytířský přístup ke cti a vojenské povinnosti, katolický charakter monarchie s její tolerancí a náboženským pluralismem znamenaly, že tváří v tvář majestátu smrti bylo se všemi padlými, včetně nepřátelských vojáků, zacházeno stejně. Odtud pochází myšlenka bratrských hřbitovů, kde vedle sebe odpočívají vojáci znepřátelených stran.

Univerzální, mnohonárodnostní a všelidský charakter komplexu válečných hřbitovů zřízených bývalou rakousko-uherskou monarchií je výrazem jeho výjimečné hodnoty. Jedná se o mimořádnou, ideovou, uměleckou, organizační a technickou jedinečnost, která je zároveň jasným memento, Podněcuje k zamyšlení nad hodnotou míru, pomíjivostí starých struktur a potřebou integrace mezi národy Evropy.

Jedinečné a univerzální hodnoty opevnění jako zařízení bojiště, zvláštní scenérie války - vybraná bojiště - a její výsledek - stovky válečných hřbitovů, většinou založených za vlády posledního habsburského císaře Karla I., dnes blahoslaveného katolické církve, opravňují ke zvážení jejich případného přeshraničního zápisu na Seznam světového dědictví UNESCO.

Strategická poloha fortifikačních památek z nich činí jedinečný doplněk přírodních a kulturních hodnot tak cenných míst, jako jsou: Kotorský záliv, poloostrov Istrie, Dolomity, údolí Dunaje, údolí Visly nebo Přemyšlská brána. Několik pevností doslova představuje společné dědictví sousedních zemí: Przemyśl (Polsko/Ukrajina), Komárno/Komarom (Slovensko/Maďarsko), opevnění v Dolomitech (Rakousko/Itálie), Kotor (Černá Hora/Chorvatsko).