Mieczysław Słaby a jeho bratři se intenzivně věnovali skautingu před Velkou válkou a po znovuzískání nezávislosti Polska. V Przemyślu měla tato činnost další význam. V listopadu 1918 začaly polsko-ukrajinské boje, do kterých se vojensky zapojily i skautské jednotky. Mnoho mladých lidí z Przemyślu tehdy položilo své životy. Mieczysław ve svých 12 letech kvůli svému věku nebojoval, ale jako člen zásobovacích oddílů byl vyznamenán hvězdou Přemysla.

Po skončení mírového období se budoucí hrdina z Westerplatte, tehdy patnáctiletý středoškolák, přihlásil do skautského sportovního klubu "Czuwaj", který založil mimo jiné jeho bratr Franciszek Słaby. V roce 1924 tým, v němž hráli bratři Franciszek a Mieczysław Słabyovi, vyhrál mistrovství Polského skautského svazu.

O rok později začal Słaby studovat medicínu ve Lvově a po jejím dokončení spojil svůj osud s armádou a sloužil jako vojenský lékař. V srpnu 1939 dorazil Mieczysław Słaby, již v hodnosti kapitána, do vojenského skladu na Westerplatte. Zdravotnické vybavení, které tam našel, bylo na znepokojivě nízké úrovni. Chyběly lékařské nástroje, obvazy, léky a především operační stůl. Depo bylo od Polska odděleno svobodným městem Gdaňsk. Všechny objednávky musely být zasílány přes Gdaňsk.

A právě objednané zdravotnické vybavení bylo zrekvírováno těsně před vypuknutím války. Když se prvního září Westerplatte dostala pod palbu bitevní lodi Schleswig-Holstein a na bránící se vojáky padalo z nebe krupobití bomb, nastal pro kapitána Słabyho týden, během něhož musel složit největší zkoušku hrdinství a lékařského řemesla ve svém dosavadním životě. Všechny výpovědi dochovaných obhájců svědčí o tom, že Mieczysław Słaby tuto zkoušku složil. Protože musel zachraňovat životy vojáků v neuvěřitelně primitivních podmínkách, kde i udržet rány čisté byl obrovský problém. Zraněný poručík Pająk, kterému výbuch roztrhl břicho, byl operován v přímém přenosu, bez anestetik, s použitím kosmetických nůžek jako svorek na roztržené svaly. Jak později přiznali šokovaní němečtí lékaři, jemu a mnoha dalším zraněným zachránil život.

Po sedmi dnech bojů Westerplatte kapitulovalo. Obránci byli posláni do zajateckých táborů.
Kvůli nedostatku lékařů byl Słabego poslán do tábora pro poddůstojníky ve Východním Prusku (dnes se většina území, kde se tábor nacházel, nachází na ruské straně hranice). V táboře zůstal až do konce války. Kapitán Słaby, který uměl velmi dobře německy, tam pracoval v táborové nemocnici. Během pobytu v zajetí se nakazil vředovou chorobou, která o několik let později přispěla k jeho smrti.

Po skončení války se Mieczysław Słaby vrátil do rodného města Przemyśl. Jako důstojník z povolání a navíc lékař byl okamžitě mobilizován a přidělen k jednotkám ochrany hranic a o rok později povýšen do hodnosti majora. Ošetřoval také civilní pacienty v sociální pojišťovně a byl školním lékařem na obchodní škole. Ve vzácných volných chvílích pomáhal svým kolegům v městské nemocnici.

V té době se spolu se sestrou a otcem přestěhoval do bytu v ulici Św. Józefa. Právě z tohoto bytu byl 1. listopadu 1947 vojenskou policií vyzván major Mieczysław Słaby, aby se dostavil k jednotce v ulici Mickiewicza. Byl však eskortován plynovým vozem do sídla Vojenské informační služby, které se nacházelo ve Frenkelově vile v ulici Dworskiego (donedávna sídlo ING Bank Śląski). Tam mu bylo sděleno, že je zatčen pro podezření ze spolupráce s organizací Svoboda a nezávislost.

Rodina majora nebyla o zatčení informována a dozvěděla se o něm až o den později z informací, které kolovaly v Przemyślu. Mieczysław Słaby byl jako hrdina z Westerplatte v té době ve městě velmi známou a oblíbenou osobou a jeho zatčení zanechalo ve městě obrovský ohlas.

Slabý byl měsíc držen ve vazbě v Przemyślu. Vyšetřování proti němu probíhalo za použití velmi brutálních metod tehdejšího stalinského teroru. Například bití ledvinovými lahvemi bylo na denním pořádku. 1. prosince 1947 byl Major odvezen do Krakova a uvězněn v činžovním domě v ulici Józefów. Po zatčení se jeho zdravotní stav výrazně zhoršil. Ještě v Przemyślu se u něj znovu projevila vyléčená vředová choroba. V březnu 1948 se majorovo zdraví zhoršilo natolik, že byl převezen do vojenské nemocnice. Bohužel už bylo pozdě. 15. března zemřel Mieczyslaw Slaby. Byl pohřben v bezejmenném hrobě na vojenském hřbitově v Krakově. Místo hrobu bylo určeno, protože jeden
Jedna z ošetřovatelek, která se o slabého muže starala v posledních dnech jeho života, rozbila a vztyčila kříž s jeho jménem a datem úmrtí.

Zatčení majora Słabyho bylo důsledkem usvědčujícího svědectví Kazimierze Sochańského alias "Kuleszy", dříve zadrženého šéfa vojenské rozvědky organizace Svoboda a nezávislost. Během vyšetřování vedeného Vojenskou informační službou se Mieczysław Słaby rovněž přiznal k obviněním, která mu byla vznesena, tj. k poskytování tajných informací organizaci WiN a k vydávání falešných lékařských potvrzení členům organizace. Na základě informací, které shromáždil historik z Przemyślu, pan Zenon Andrzejewski, se však nezdá pravděpodobné, že by Słaby skutečně zahájily spolupráci s nezávislým podzemím. Celou okupaci strávil v zajetí, takže neměl šanci se seznámit s členy hnutí odporu. Proto nemohl věřit nikomu, kdo se vydával za představitele podzemního hnutí a nabízel mu spolupráci. Věděl také, že jako předválečnému důstojníkovi mu nové úřady neustále hlídají ruce. Zvláště když, jak již bylo zmíněno, byl Słaby známým člověkem a případné spiklenecké aktivity by bylo snadné odhalit. Výpověď, kterou podepsal během vyšetřování, je napsána špatnou polštinou a je plná gramatických chyb.
a stylistické. Tyto vlastnosti byly charakteristické pro přiznání předem vykonstruovaná vojenskými vyšetřovateli, jejichž podpis byl vynucen bitím a mučením. Týraní vězni tento druh výslechu často nevydrželi a nakonec podepsali vše, co jim bylo předloženo.

Otázka, proč "Kulesza" ukázal na Slabého, zůstává dodnes nezodpovězena. Je třeba předpokládat, že vyšetřování jeho případu probíhalo stejnými metodami. Dodnes však není známo, zda obvinění majora Slabého bylo vykonstruované UB a vynucené během vyšetřování, nebo zda "Kulesza" sám uvedl své jméno a zhroutil se pod tlakem výslechů.

Po smrti majora Mieczysława Słabyho se komunistické úřady snažily zničit i jeho památku. Jeho sestře Walerii bylo zabráněno převézt jeho tělo do Przemyšlu. Jméno Słaby bylo až do roku 1956 téměř zakázáno. Pokud se později objevila na veřejnosti, bylo to pouze v souvislosti s obranou Westerplatte. V 70. letech bylo přiznáno, že Słaby byl zatčen v důsledku "nešťastné náhody". Teprve v 80. letech začal Zenon Andrzejewski otevřeně psát.
První zpráva o vyšetřování vyšla v roce 1981 ve Vratislavském katolickém týdeníku a v roce 1988 v Politice. Majorovy ostatky nebyly do Przemyślu nikdy přivezeny. Leží .
v obnoveném hrobě na krakovském hřbitově.

Dnes nese jeho jméno sportovní stadion "Czuwaju" a lékařská škola v Gdaňsku. V Gdaňsku a Přemyšlu jsou také ulice Majora Mieczyslawa Slabeho.

text: Piotr Gduła, portalprzemyski.pl, podle knihy "Lékař z Westerplatte"