Předpoklady níže projednávaného návrhu jsem představil 25. září 2018 na zasedání Všeobecného výboru pro hospodářské záležitosti Parlamentního shromáždění Středoevropské iniciativy v Sejmu. https://youtu.be/lRsqjmYg8LM. Jedním z témat jednání byl projekt silnice Via Carpatia. Jedná se o novou dopravní trasu vedoucí z jihu na sever přes země se společnými kulturními a historickými kořeny, které dlouhá léta zůstávaly ve sféře vlivu SSSR. Prochází podél východní hranice Evropské unie a měla by posílit a podpořit nejen hospodářství, ale také regionální rozmanitost kulturního dědictví. Naváže na téma setkání zemí V4 v Łańcutu 14. října 2016, kdy se předsedové shodli, že "Evropa je především o kultuře. Nejde jen o zachování, ale především o rozvoj národních kultur.

            Kromě realizace výše uvedeného plánu by se měly pořádat četné akce na podporu kultury a umění zemí této části Evropy pod názvem "ABC Trimarium" (kde "a", "b" a "c" znamenají první písmena názvů moří v polštině: Jadran, Balt a Černé moře). Jednalo by se o cyklus setkání s kulturou a uměním tří moravských zemí spojený s prezentací výstav fotografií, filmu, divadla, hudby a setkání s lidmi z oblasti kultury a vědy. To vše je - podle mého názoru - dobrá a dostatečná "záminka" k přípravě mezinárodního setkání ministrů kultury (a možná i cestovního ruchu?) v Łańcutu (sic!).

            Nedávné setkání Via Carpatia v Lanžhotě 17. dubna 2019 jsme přivítali s obrovskou radostí, že máme možnost se těchto historických událostí účastnit. Cítíme se zavázáni krásnými slovy zesnulého polského prezidenta Lecha Kaczyńského, která pronesl v roce 2006 v Łańcutu. Velmi si přejeme tato přání splnit.

          Domnívám se, že spolupráce dalších institucí na této Stezce dědictví může být dále rozšířena o univerzity, filharmonie, divadla apod. Je to skvělé pole pro mezinárodní spolupráci a zároveň vytváří příležitosti pro vzájemné poznávání kulturního dědictví a současného dění v oblasti kultury, umění a vědy.

          

          Velmi důležité mohou být cyklické semináře věnované vzájemným vztahům a vazbám mezi zeměmi střední a jihovýchodní Evropy v průběhu dějin, včetně prvků jejich historie, zvyků a historické geografie. Tyto aktivity doplní jeden nebo několik dní "Dědictví prázdnin" pro dospělé, kteří se chtějí dozvědět více o národních identitách zemí, které v současnosti tvoří oblast Trojměstí. Tato setkání by se měla skládat z různých období věnovaných danému tématu a rozdílům v jeho vnímání v jednotlivých zemích nebo v dané umělecké či kulturní oblasti. Bude také možné uspořádat monografické přednášky věnované památným místům v jednotlivých zemích Trojzemí, a to jak v topografickém, tak v metaforickém smyslu.

            Takto strukturovaný program bude nejen propagovat tyto země, ale může také přispět k budování vztahů mezi národy, které v nich žijí, k posílení pocitu sounáležitosti s danou oblastí a úcty k historii a kontinuitě tradic (národní a státní svátky, péče o památku míst velkých událostí a hrdinů s nimi spojených).

            Téměř všechny země v této oblasti byly po léta dobývány a zotročovány. Kdysi měli společného nepřítele, který dělal vše, co bylo v jeho silách, aby je rozdělil - a v mnoha případech (bohužel až příliš mnoha) se mu to podařilo. Základem kolektivní identity těchto zemí je neustálá touha po svobodě, suverenitě a nezávislosti. Je nejvyšší čas promluvit o této těžké minulosti v zájmu budoucnosti. Tyto země spojuje boj proti komunistické diktatuře. Je třeba pečovat o památku těch, kteří si svobodu vybojovali, a prezentovat změny ve svobodě. Všechna jednání by měla být vedena s plným respektem k partnerům. Jistě, obtížným tématům se nelze vyhnout, ale vůle k jejich řešení by měla být patrná od samého počátku. Cílem je překonat všechny existující rozpory a vybudovat velké a silné společenství národů v regionu Trojmoří a prezentovat tuto jednotu zemí sousedících s Evropou navenek. Nejdůležitější je pro ně společenství států, které si zachovává svou národní suverenitu, a sní o vytvoření Unie tří měst, která by byla silnou a důležitou skupinou v Evropské unii.

          Lovecký palác v Julinu, který se nachází v těsné blízkosti dálnice A4 a silnice Via Carpatia, by se v budoucnu mohl stát ideálním centrálním místem pro aktivity spojené s Trojměstím. Má všechny předpoklady stát se výjimečným místem, kde se pěstuje úzký vztah mezi lidmi a zemí, který je kulturní jednotou. Místo, kde se za aktivní účasti zemí ležících podél Stezky tří marockých dědictví bude probouzet a rozvíjet pocit sounáležitosti s regionem, kde se budou rovnocenně prezentovat národní kultury těchto zemí a kde se bude rozvíjet společenství této části Evropy.

          Níže vám předkládám rozšířený návrh svého projevu ze září 2018.

                                                                                                                                                                                                                            Wit K. Wojtowicz

Ředitel zámeckého muzea v Łańcutu
                                                                          Łańcut, 10. dubna 2020

Via Carpatia - cesta kulturního dědictví

    

         Dne 27. října 2006 se na zámku v Lanžhotě uskutečnilo velmi důležité setkání, které mělo velký význam pro řadu středoevropských zemí. 
Z iniciativy Polska byla v Lancutu uspořádána mezinárodní konference "Jedna cesta - čtyři země". Záštitu nad ní převzal zesnulý polský prezident Prof. Lech Kaczyński. Ve svém projevu k účastníkům konference mimo jiné řekl. ... je skvělý nápad, že tato konference byla svolána právě sem, do Łańcutu, do jednoho z nejkrásnějších paláců, které se nám podařilo zachovat. Nechť je tento Łańcut, který je symbolem velikosti, také symbolem porozumění mezi zeměmi, které jsou dnes všechny v EU, všechny v NATO...".  Za přítomnosti prezidenta podepsali Lancutskou deklaraci ministři dopravy Maďarska, Litvy, Slovenska a Polska. Cílem této polské iniciativy mezinárodního rozsahu je realizace investice strategického významu pro střední a východní Evropu pod názvem VIA CARPATIA. Má se stát novou, velmi důležitou a významnou spojnicí mezi severní a jižní Evropou. Původně měla vést přes čtyři země: Maďarsko, Slovensko, Litvu a Polsko. Vstup nových členských států do EU vytvořil příležitost k rozšíření tohoto projektu. Na následném setkání v Łańcutu 22. října 2010 se k tomuto mezinárodnímu projektu připojily Rumunsko, Bulharsko a Řecko. Tím se naskytla příležitost propojit sedm zemí a tři moře. Další důležité setkání k realizaci dopravní trasy se uskutečnilo 3. března 2016 ve Varšavě, kde byla podepsána Łańcutská deklarace II.

          V roce 2015 byla z iniciativy prezidentů Polska a Chorvatska Andrzeje Dudy a Kolindy Grabarové-Kitarovičové založena Trilaterální skupina. První summit této skupiny se konal v srpnu 2016 v Dubrovníku a druhý loni v červenci ve Varšavě. Jedním z cílů spolupráce této skupiny je také rozvoj Via Carpatia.

          Dne 7. listopadu 2016 se na zámku v Lancutu konala konference pořádaná maršálkem Podkarpatské Rusi Władysławem Ortylem s názvem "10 let Lancutské deklarace - Via Carpatia dnes, výzvy pro budoucnost". Za přítomnosti premiérky Beaty Szydło byla podepsána "Dohoda o spolupráci při výstavbě tranzitního koridoru Via Carpatia". Tato silniční dopravní trasa vede podél východní hranice Evropské unie z Klaipedy v Litvě přes Polsko, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko (kde se rozvětvuje směrem na Konstanci a přes Bulharsko do Sofie a dále do Soluně v Řecku). Založením Iniciativy Trojmoří se k sedmi zemím, které v první fázi spoluvytvářely projekt Via Carpatia, připojily tyto země ze skupiny Trojmoří: Chorvatsko, Slovinsko, Rakousko, Česká republika, Estonsko a Lotyšsko. Díky plánovaným dalším rozvětvením bude tato trasa v budoucnu spojovat nejen všechny země Trojzemí, ale také některé země jihovýchodní a severní Evropy. Bohužel je Via Carpathia dodnes poměrně často vnímána pouze jako dopravní cesta pro přepravu různého zboží. Kromě velmi silně artikulované ekonomické nitky je tu ještě jedna nesmírně důležitá, i když téměř ve všech úvahách o poznávání Via chybí. Via Carpatia se tak stane kulturním dědictvím zemí ležících mezi Jaderským, Baltským a Černým mořem. To vytváří základ pro to, aby se Stezka trojmoří aneb - VIA HAEREDITATIS TRIMARIUM. Tento program bude nejen propagovat tyto země, ale pomůže také budovat vztahy mezi národy a seznámit lidi s jejich dědictvím, zvyky, historií a kulturní krajinou. Geografická blízkost usnadní spolupráci v oblasti kultury i vědy. Tuto jednotu je třeba nejen prezentovat navenek, ale především ji budovat právě v tomto regionu. Budoucnost našich zemí závisí na tom, zda budeme jednat společně. Musíme dále posilovat součinnost, která mezi námi již existuje. Je zřejmé, že bez hospodářského rozvoje se kultura nerozvíjí.

          Via Carpatia je mimořádně důležitý projekt z ekonomického hlediska, ale je nejvyšší čas, abychom hovořili také o všech kulturních faktorech, které ospravedlňují výstavbu tohoto projektu. Vytvoření nové komunikační sítě usnadní rozvoj cestovního ruchu. S tím úzce souvisí i vzdělávání. Měli bychom stále více mluvit o naší kulturní identitě, o národním dědictví, o všech těchto památných místech a kulturních značkách. Měli bychom našim sousedům ukázat krásy našich zemí, jejich kulturní bohatství a krajinu. Tato spolupráce mezi zeměmi v této části Evropy přece není konkurencí pro Unii, ale bude jejím cenným doplňkem.

    

           Jak jsem se již zmínil, na lanžhotském hradě byla podepsána Lanžhotská deklarace, která iniciovala Via Carpatia, na což je muzeum velmi hrdé a váží si toho. Začali jsme přemýšlet o tom, jak by se tato nová dopravní trasa mohla v budoucnu využít v okolí Lancutu. Původní myšlenka, která se omezovala pouze na propagaci hradu v Lancutu, se brzy velmi rozrostla. Dalším projektem byl program kulturní turistiky v oblastech podél Via Carpatia, jejíž polský úsek je široký asi 100 km. Poté bylo naplánováno vytvoření stezky pamětních míst, která by ukazovala hmotné i nehmotné kulturní dědictví. Bylo by možné představit zámecké komplexy, parkové a zahradní úpravy, kulturní krajinu, památky sakrální architektury, lidové umění atd. Postupem času se objevila další myšlenka, že by se podél Via Carpatia, po celé její délce od Klajpedy až po Soluň, měly připravit další podobné turistické atrakce ve spolupráci s dalšími muzei, která sídlí v blízkosti této trasy. Jedním z doplňkových projektů by mohlo být Virtuální muzeum států střední a jihovýchodní Evropy, které by prezentovalo historii, kulturu a umění, hmotné i nehmotné dědictví všech zemí Trojzemí. Nebude to jen kompaktní turistická nabídka zemí Trojzemí a projev středoevropské jednoty, ale především její fyzická výstavba v našem regionu.

          Co by to mělo být? VIA HAEREDITATIS TRIMARIUM? Především pro země střední a jihovýchodní Evropy by mělo být. obrana proti cizímu pohrdání a vlastním pochybnostem. Tato slova pronesl 16. ledna 1918 profesor Władysław Konopczyński, významný polský historik přelomu 19. a 20. století. - Tato slova, která pronesl 16. ledna 1918 profesor Władysław Konopczyński, významný polský historik přelomu 19. a 20. století, během své úvodní přednášky na Jagellonské univerzitě při nástupu na katedru historie, dokonale vystihují smysl společného působení států této části Evropy, někdy označované jako "třetí" nebo prostě jako "pohraniční Evropa".