15. dubna 1819 se narodil Wojciech Bogumił Jastrzębowski, autor dokumentu z 3. května 1831: "Wolne chwilerza żołnierza polskiego, czyli myśli o wiecznym pokoju między narodami ucywilizowanych". Její podstatnou součástí byla Ústava pro Evropu. Jastrzębowski ve svém pojednání psal o Evropě, která měla být federací národů hovořících různými jazyky, ale podléhajících stejným obecným politickým zásadám. Pro Jastrzębowského, tehdy mladého učence a účastníka listopadového povstání, bylo důležité zachovat národní rozdíly. Psal o sjednocení jako o šanci na mír. Jeho vize byla zčásti utopická a je obtížné ji dnes bez obalu předložit jako téma k diskusi o budoucnosti moderního světa. Je však zřejmé, že i během boje za nezávislost v 19. století mysleli Poláci na širší dobro, na budoucnost kontinentu, a ne jen na své vlastní oblasti, které byly v krvavých bojích odtrženy od záborů.

Nemusíme tedy používat pouze historické příklady uváděné západoevropskými zeměmi, které se často snaží zavést narativ, který omezuje hlas diskutujících a připomíná, že náklonnost k vlastnímu národu, tradicím, odlišnostem je po staletí žhavým tématem.